Psát cokoli o klimatizacích jsem vůbec neměl v plánu. Přišlo to tak nějak samo. První vlna červencových veder, kdy displej domácí meteostanice ukázal 29,8 °C uvnitř a 42,1°C na balkoně (čidlo je ve stínu), mě donutila přejít do protiútoku a možností aktivního chlazení domácnosti se zabývat.
Vrtání skrze fasádu domu bohužel nepřipadá v úvahu, a tak z výběru okamžitě vypadly klimatizace typu „split“. Ty se skládají z venkovní jednotky s kompresorem a chladicí soustavou a menší vnitřní jednotky s výdechem studeného vzduchu. Hlavní výhodou tohoto řešení je zejména tichý provoz, protože vše hlučné je venku mimo byt, možnost instalovat vyšší chladicí výkon a nižší energetická náročnost. Nevýhodou vyšší pořizovací náklady, zejména s ohledem na instalaci. Pokud máte možnost vytvořit instalační otvor skrze zeď a fasádu domu, pak je to ideální řešení a mobilní klimatizací se nemá příliš smysl zabývat.
U mě přicházelo v úvahu jen druhé řešení, tedy mobilní klimatizace. U té je vše v jednom boxu, takže vnitřní jednotka obsahuje jak kompresor, tak i ventilátor pro odvod horkého vzduchu a druhý ventilátor pro výdech vzduchu ochlazeného. Vyvedení horkého vzduchu mimo byt zajišťuje flexibilní trubice, kterou je potřeba někudy, nejčastěji oknem, vyvést ven.
Prostor,který jsme potřebovali uchladit. Chladili jsme obytnou místnost s kuchyňským koutem o velikosti 32m², situovaném v posledním patře desetileté „novostavby“ s plochou střechou a všemi okny na jihozápadní straně. Koruny stromů končí o pár pater níže, a tak žáru odpoledního slunce nic nebrání. |
Po delším googlování a procházení uživatelských hodnocení jsem u jedné mobilní klimatizace kliknul na „Přidat do košíku“ a vyrazil na výdejní místo velkého e-shopu. Poprvé v životě jsem objednal i příplatkovou službu „Možnost vrátit zboží do dvou měsíců“ a bohužel ji opravdu využil.
Při výběru jsem narazil na neexistenci recenzí novějších modelů, a tím pádem i absenci rad a poznatků vycházejících z reálného provozu. Uživatelská hodnocení a komentáře se ukázaly jako irelevantní, protože u jednoho modelu jedni tvrdili, že je tichý, druzí, že hlučný, a zájemce o informaci si tak může hodit mincí, zda je hlučná oproti konkurenci nebo oproti imaginární supertiché klimatizaci.
Pokusím se tedy tento informační deficit trochu naředit svými zkušenostmi se dvěma mobilními klimatizacemi a patáliemi s instalací.
První pokus, první překvapení
Jako první jsem si přivezl Sencor SAC MT9012CH. Možná si klepete na čelo, protože tato značka nepatří mezi renomované výrobce klimatizací, ale mimo vysokého průměrného hodnocení zákazníků mě zaujala především nastavitelnými horizontálními i vertikálními lamelami výdechu studeného vzduchu, přičemž ty vertikální se mohou pohybovat i motoricky, tzv. swing. Lépe tak promíchá vzduch v celém chlazeném prostoru a navíc je možné proud vzduchu nasměrovat bez nutnosti pohybu celou jednotkou.
Mobilní klimatizace Sencor SAC-MT9012CH
Po vybalení příslušenství mě zarazilo, že „sada pro uchycení do okna“ je vhodná pouze pro americký typ oken, který se posunuje do strany nebo vysouvá nahoru v kolejničkách okenního rámu. Dodaná teleskopická lišta s průchodkou lze ještě použít u výklopných střešních oken, ale u běžných otočných oken jsou k ničemu. Nezbývá tedy než hadici s průměrem 130 mm oknem prostrčit, zajistit jej proti otevření a pokusit se zbývající prostor utěsnit. Vše nad trubicí jsem utěsnil srolovaným přehozem přes postel, spodní hranu ručníkem a okno udržel v přivřeném stavu textilním páskem se sponou mezi klikami obou křídel okna. Ano, je to šílená opičárna, ale když je opravdu horko, jde elegance stranou. Se zataženým závěsem to navíc není vidět.
O hodinu později byl již svět veselejší. Z klimatizace fučel studený vzduch a teplota v místnosti příjemně klesala. Z bezmála třiceti stupňů klesla během dvou hodin na téměř sedmadvacet, což zní také nepříjemně, ale díky pohybu chladného vzduchu místností máte subjektivně pocit mnohem příjemnější teploty. Ustalo také otírání zpoceného čela. Z hlediska chlazení jsme byli docela spokojení. Horší to bylo s hlukem. Relativně tiché ventilátory doplňoval kompresor, který duněl až v překvapivě hlubokých tóninách. Všechno však bylo lepší než horko. Ačkoli jsem si tím nebyl jist, dokázali jsme u puštěné klimatizace v tišším režimu „sleep“ i usnout - snadněji, než v alternativním vedru.
Radost však netrvala dlouho. Velmi brzy začal rezonovat bok kryjící vzduchové filtry klimatizace a o několik dnů později se přidaly i vertikální lamely (kvůli motorickému pohonu jen jemně uchycené). Klimatizace tak nepříjemně rachotila a všechny pokusy o ztišení se míjely účinkem. Stačilo by trochu měkké izolace mezi tvrdé plastové části, ale na to výrobce nemyslel a rozebírat zařízení v záruce a podomácku jej vylepšovat se mi nechtělo.
Vyčistil jsem tedy vzduchové filtry (jemné síťky v rámu, stačí vodou opláchnout nachytaný prach - ideálně jednou týdně) a pokusil se vylít nádržku kondenzátu. O ten se však v průběhu chlazení postaral výparník, takže nevytekla ani kapka. Klimatizaci jsem zabalil a odvezl zpět do obchodu, odkud jsem rovnou odjel s konkurenční klimatizací.
Druhý pokus a více zkoumání
Výběr byl tentokrát poměrně jednoduchý, protože všechny moje dříve rozmyšlené alternativy (DéLonghi PAC CN91, Whirlpool AMD82) již byly vyprodané, a tak jsem z několika posledních modelů skladem vybral Guzzanti GZ-900. Mimo vnitřního pocitu, že Italové přece vědí jak chladit, mě zaujala inteligentně řešeným vyústěním trubice s odpadním teplem (nevede z půlky zad, ale ze zadní horní zkosené hrany, takže nejblíže oknu) a velkým výdechem chladného vzduchu, který sliboval nízký aerodynamický hluk.
Mobilní klimatizace Guzzanti GZ-900
Instalace nepříjemně překvapila jen tenčí a měkčí teleskopickou trubicí, kterou při instalaci snadno promáčknete palcem či hranou okna (je to však protitlakem vratný proces). Tenčí hadice a málo izolované spojené s klimatizační jednotkou logicky ústí ve zbytečně větší tepelnou výměnu s chladnějším vzduchem v místnosti. Škoda. Lišta pro umístění do střešního okna přibalena nebyla.
Po zapnutí klimatizace potěšila o poznání tišším chodem, oproti Sencoru nemá tak hluboký dunivý zvuk a především nijak nedrnčela a nerezonovala. Co se chladícího výkonu týká, měla by být s předchozí klimou srovnatelná, ale subjektivně jsme měli pocit, že chladí rychleji.
Patálies velkou trubkou Uspokojen provozem klimatizace Guzzanti jsem se rozhodl vylepšit její instalaci do okna. Oproti Sencoru má větší průměr odpadní trubice (150 mm), a tak se okno hůře utěsňuje. Řešení se ukázalo jako obtížné. Chtěl jsem koupit přechod kulatého vedení na ploché obdélníkové, jaké se používá na odtah digestoří. Zajel jsem do hobbymarketu „B“, tam však mají rozměry pouze do 130 mm. Cestou do redakce jsem tedy zkusil prodejnu vzduchotechniky v Karlíně, ale tam by 150 mm bylo jen na objednání do tří až čtyř dnů. Ale doporučili mi hobbymarket „H“, kde mi skladovou dostupnost telefonicky potvrdili. A tak jsem večer dojel na Černý most, kde mi pracovník vysvětlil, že 150mm vůbec nevedou. A pak jsem to vzdal. |
Trocha čísel
Zatímco v Řeži měřili teplotní rekordy, GZ-900 udržovala teploty v přijatelných 24,6 - 27,8°C a po zkušenosti z let předchozích víme, že bez ní bychom hravě překročili 31°C.
Zajímalo mě, co vlastně z klimatizace fouká. Pomocí teplotní sondy jsem změřil, že ochlazený vzduch má při nejvyšším výkonu 13,1 °C - 14,5 °C, záleží zejména na rychlosti ventilátoru. Při pomalém režimu sice méně fouká, ale vzduch stihne více ochladit. A naopak.
Pekelné teploty jsem naměřil u ústí trubice odvádějící horký vzduch, tam se teplota většinu času pohybovala v intervalu 43 - 47 °C.
Vrásky na čele může způsobit energetická náročnost. Výrobce udává příkon 1 100 W, hodnota na měřáku v různých režimech kolísala od 870 W do 1 040 W, přičemž nejčastěji se odběr pohyboval okolo 960 W. Počítat musíte s tím, že ve velkých vedrech klimatizace pojede od rána do večera, někdy i do noci. Například v rekordní sobotu 8. srpna si klimatizace vzala 15,4 kWh, což při průměrné sazbě 4,80 Kč za 1 kWh činí zhruba 73 korun. Provoz to není levný, nicméně ušetřené teplotní utrpení je k nezaplacení. Jen pozor při případném použití prodlužovacího kabelu, stálý dlouhodobý odběr kolem 4 A stačil na mírné zahřívání lisovaných koncovek kabelu z hobbymarketu.
S ekologií na štíru, ale stále čerstvý vzduch
Mobilní klimatizace jsou oproti dělené variantě s venkovní jednotkou energeticky velmi nehospodárné. Kvůli odvodu tepla z chladicího systému totiž nasávají poměrně velké množství již vychlazeného vzduchu z místnosti, předají mu odpadní teplo a vyfouknou trubicí z okna ven. V bytě tak vzniká podtlak, a tak se tento odvedený vzduch přirozeně nahrazuje novým. Pokud máte štěstí a máte okna na více světových stran, pak je ideální na té nejchladnější pootevřít (stačí trošku) okno. Pokud to štěstí nemáte, vzduch je podtlakem nasáván tím oknem, ze kterého vedete hadici - například na neutěsněné hraně mezi panty.
Do místnosti tak stále vniká teplý vzduch z exteriéru, což proces chlazení zpomaluje. Na druhou stranu tak máte neustálý přísun čerstvého vzduchu a v místnosti tak není ani po celém dni se zavřenými okny vydýcháno.
Podělte se o své zkušenosti v diskuzi
Mobilní klimatizace zdaleka není ideálním řešením, ale pokud nemáte jinou možnost a trpíte doma vedrem, tak splní to, co od ní potřebujete: uleví vám od nejhoršího.
Konkrétní model vám nedoporučím, protože i Guzzanti začíná rezonovat a drnčet. Sice pouze z oblasti filtrů vzduchu (lamely ve výdechu vzduchu má správně tuhé), ale i tak je to nepříjemné.
Máte mobilní klimatizaci? Jakou? Jak vám vyhovuje? Podělte se s námi a ostatními čtenáři v diskuzi o své zkušenosti. A buďte prosím konkrétní.
