Ve sklepech a na půdách jsou uložené různé „poklady“, ale nález plně funkčního Apple II opravdu potěší. Obzvláště, pokud jsou u něj i diskety s uloženými hrami nebo starými dopisy rodičů.
Ačkoli se obecně nedoporučuje takto starou elektroniku připojit rovnou do sítě bez toho, aby její stav prověřil servisní technik (některé součástky mohou časem změnit své parametry a uvedení do provozu může na celém zařízení napáchat velké škody), Johnu Pfaffovi to vyšlo. Počítač naběhl na první pokus, a pokud můžeme ze záplavy tweetů usuzovat, přinejmenším několik hodin fungoval.
Hry přišly samozřejmě na řadu jako první, u mnohých počítač nabídl pokračování od uložené pozice. U jiných si John vzpomněl, že se mu nikdy nepodařilo dokončit první kolo a obrátil se tedy na tehdy neexistující internet o nápovědu. Komplikací bylo, že již v krabicích nenašel herní ovladače.
Postupným probíráním krabic s disketami objevil i své školní práce (přečíst si je mohl, až když na jiné disketě nalezl program potřebný pro jejich spuštění), knihu svého otce nebo i dopisy, které mu na počítači psali rodiče, když byl jako malý kluk na táboře.
Ale jak se brzy ukázalo, jsou na světě dokonce i Apple II stroje, které fungují bez jakékoli přestávky. Podle obrázku na serveru Imgur je to přibližně o dva roky mladší varianta IIc, ale i tak je to stroj, který byste hledali spíše v muzeu než v denním provozu v soudní budově.
Twitterový účet Johna Pfaffa se stal během tří dní od nálezu hodně populární. Pokud naleznete na půdě nebo ve sklepě takto starý kus technologie, nemusíte jej odevzdat ve sběrném dvoře k sešrotování. Můžete si s ním užít ještě hodně radosti.
Apple IIe
Apple IIe je třetí generací jednoho z prvních komerčně úspěšných osmibitových počítačů. Do prodeje přišel v roce 1983 a byl osazen procesorem MOS Technology 6502 taktovaném na 1,023 MHz, stejný čip používaly například počítač Commodore 64 nebo herní konzole Atari 2600 a i původní Apple II. Čip byl populární zejména proto, že byl podstatně levnější než konkurenční čipy od Intelu nebo Motoroly. Steve Wozniak z něj však spoustou chytrých nápadů dokázal „vyždímat“ maximum.
Systém využíval 64 kB (v maximální konfiguraci 128 kB) operační paměti a jako úložiště využíval „pět a čtvrt“ palcové diskety.
Systém vykresloval monochromatický obraz s rozlišením 48 řádek a 80 sloupců, přičemž znaková sada obsahovala pouze velká písmena. Nechyběl však ani NTSC videovýstup pro připojení klasického televizoru, ve kterém Apple II nabídl i barevný obraz, což bylo skvělé zejména pro hraní her. Mezi příslušenstvím Apple IIe byly i ovladače na videohry, které byly již tenkrát jedním z lákadel pro pořízení počítače do domácnosti.