programování má bohužel špatnou pověst, dělá se z toho něco nadpřirozeného a složitého.Podle mě je programování snadnější než matematika a mělo by se vyučovat společně jako jeden obor, minimálně strukturovaný Python by pochopil každý.

Ta slova o 1MB paměti mi připomíná mé trampoty s “gumákem” (Sinclair Spectrum), kdy jsme programovali procesor v Assembleru a každý kB paměti se počítal. Domnívám se, že mnoha současným programátorům tato výchova k úspornosti a nalézání efektivních a chytrých řešení chybí. Výsledkem jsou mnohagigabajtové molochy, zpomalující počítač na rychlost šneka.

pekny clanek, a taky jsem se nachytal v nekonecne smycce, jako rada dalsich :-)

Škoda, že nepadla otázka, jak se staví k novým programovacím jazykům. U toho 'konce tabulky' se to docela nabízelo. Obvyklý cyklus 'foreach' asi není třeba okomentovat, ale když Python pro totéž zavede 'for', tak to čitelnost zhoršuje.

Nejspíš proto, že for či while, či do while jsou cykly mnohem starší.

Spousta věcí je pravda. Nicméně spousta je pravda jenom z části.

Spousta věcí byla vymyšlena dávno. A jsou časem vylepšovány, vymyšleny jiné a jiné zavrženy.

Trpělivost, soustředění, logika, posloupnosti, vztahy, vazby, cykly atd...

Tohle člověk zná a umí dávno. Proto se stal dominantním druhem.

Počítače či programování to jenom dál rozvíjí.

Článek mi připomněl pana docenta Hořejše, který mne (a mnohé) učil computer science a kybernetiku, ne programování. Až nyní může člověk ocenit jeho vklad, přínos a aktuálnost. Učili jsme se (studium 1969-1974) od Knuthe, Chomsky a jiných. Algoritmy, gramatiku. Programování pomocí obecného přístupu, nikoli konkrétního nástroje.

Dovedl vše podat jasně a přitažlivě, jeho hodiny byly zážitkem. On vlastně vytvořil základy, na kterých stojí FI MU.

Díky za článek.

Programování nás hlavně učí tvrdě logicky přemýšlet a pak v reálném životě provádět jakékoliv úkony uceleně, systematicky a uspořádaně.

S tím souvisí např. nevynechávat různé úkony, které máme provádět a dotahování věcí do konce.

A nakonec třešnička na dortu, programování nás učí obrovské trpělivosti.

Hlavne resit bugy, ktere jsou vlastne dva a vice a jevi se jako jeden, to kolikrat si myslim, ze Universe schvalne kvuli me zrusil pravidla a dava mi nejakou lekci.

Zrovna TeX je příklad toho, jak člověk musí nejprve porozumět tomu, co chce programovat. Knuth při práci na TeXu prakticky znovu od nuly nadefinoval sazečství.

Knuth také vyplácí odměny za chyby v jeho pracích. Vydal takhle už poukázky na odměny za asi 20000 dolarů. Většinou je majitelé ale nechtějí proplatit.

A to v tom článku/rozhovoru ještě řada šíleností o Knuthovi chybí.

Máte pravdu. To bych ale musel napsat knihu, aby tam bylo všechno (a i pak bych určitě přišel na nové věci, a byla by to kniha na pokračování, no a najednou by mi bylo 81 a psal bych druhou část čtvrtého svazku...). Nechtěl jsem se pana profesora ptát na věci, které jsou celkem známé (že nepoužívá e-mail, že posílá šeky za chyby, různé jeho univerzitní vtipy...), chtěl jsem se ho co nejvíc ptát na aktuálnější věci, které jej třeba zajímají více a neptá se na ně každý. Určitě si ale dokážu představit dvouhodinový rozhovor jen o TeXu.