Na palubě fungoval duální elektrický systém na 24 voltů (při letu) a 110 voltů (na zemi či na kotvě), živený buď elektrickou přípojkou v přístavu či na letišti, nebo benzínovým generátorem v přídi letounu o výkonu 6 000 wattů. Tento prostor, byl zvukově izolován a výfukové plyny odvedeny pod čáru ponoru.
Rozpětí křídel 31,7 metru dokázalo zajistit prostornou terasu i skokanský můstek. Reportáže časopisu Popular Mechanic či magazínu LIFE přinesly v průběhu 50. let minulého století snímky modelek, které pijí drink při pozorování kalifornského pobřeží za letu, nebo se opalují na překrytu mohutného hvězdicového motoru Pratt & Whitney.
Kolem roku 1954: Shirley Buehanonová, modelka agentury Eda Tabora, schází po schodišti v zadní části letadla PB-Y, aby z něj vystoupila.
Jak říká moudré řčení: „Když máš na opici, musíš mít i na banány“. V případě PBY Cataliny asi není trefnějšího pro hodnocení provozních nákladů. Podle Alaska Aviation Museum byla spotřeba dvou motorů o výkonu 1 200 koňských sil v cestovním režimu (tedy s chudší směsí) zhruba 212 litrů paliva na hodinu. Kapacita nádrží byla zhruba 6 600 litrů. V tomto kontextu působí některé fotografie časopisu LIFE s modelkou, jež si vychutnává cigaretu na palubě Landseaire, poněkud znepokojujícím dojmem.
Nicméně možná právě tyto články v tisku vnukly Thomasovi Kendallovi, kterého média na konci 50. let – v jeho 44 letech – líčí jako průmyslníka na odpočinku, myšlenku na způsob, jakým bude trávit svůj důchod. Bohatství, které nabyl v segmentu klimatizací, si totiž Kendall rozhodl plně užít na cestě kolem světa v létající jachtě Landseaire, tedy v luxusní přestavbě válečné Cataliny 48397 USN, výrobního čísla 1759, verze PBY-5A. Nejspíš to měla být i cesta propagační, neboť Kendall měl v plánu přestavbu dalších Catalin a jejich pronajímaní.
