Létání horkovzdušným balónem je majoritou společnosti vnímáno jako rekreační pohodová záležitost. Létá se výhradně za ideálních meteorologických podmínek a nebýt strašení balónářskou noční můrou v jedné scéně filmu Vratné láhve, skoro by se tento sport dal popsat replikou, taktéž převzatou z filmové klasiky: „Klid, matko, všechno je solidní.“
Pohár Jaroslava Haška, jehož organizátorem je pilot Miloš Kovář, je ovšem hezkým příkladem toho, jak se dá balónové létaní, médii mnohdy opomíjené pro údajnou absenci akčnosti, proměnit v adrenalinovou záležitost. Startuje se z Kejžlice, tedy obce s působivou siluetou hradu Lipnice na horizontu. Z toho důvodu nese jméno slavného obyvatele Jaroslava Haška. Hlavní cenou je sud piva a lze jen spekulovat, zda i to s Haškem nějak souvisí.
Miloš Kovář, organizátor závodu, citlivě dávkuje plyn do hořáků. (5.2.2023)
Jak jsme již psali v tomto článku, závod se inspiruje ve slavném Poháru Gordona Bennetta, který se od roku 1906 létá s plynovými balóny, přičemž jeho hřištěm je celý kontinent. Haškův pohár je horkovzdušná varianta v mezích hranic České republiky.
Na startu 3. ročníku se v neděli 5. února sešlo osm balónů. Po meteorologickém briefingu v předvečer startu a následně těsně před startem si každý odnese představu stavu a vývoje počasí. Strategie letu je ovšem na každé posádce. Jak známo, balón lze do jisté míry řídit. Změnou výšky lze v rámci převládajícího směru větru nalézt nejvhodnější kurz. Tak se piloti snaží nasměrovat do míst, které bude od Kejžlice co nejdál. Limit je západ slunce, neboť se samozřejmě létá za vidu (let VFR), a státní hranice.
Let závodu Pohár Jaroslava Haška nad zasněženou Vysočinou (2023)
Po zkušenostech z minulých ročníků již organizátor raději upozorňoval, že za hranici se nesmí dostat ani obal balónu. Jinými slovy, kdyby koš zůstal stát v Česku, ale látka dopadla za hraničí čáru, znamená to diskvalifikaci.
Předpoklad vývoje směru větru pro neděli 5. února byl takový, že zhruba do 10 až 11 hodin bude foukat severoseverozápadní vítr, který se postupně změní v čistě severní vítr. Dále bylo předpovězeno, že čím níž balóny poletí, tím východněji se dostanou. Čím výš nastoupají, tím dřív se dostanou na čistě jižní a později možná dokonce až na jihojihozápadní kurz. Z výsledné trajektorie celého letu je vidět, že se nám nakonec podařilo držet spíše jihovýchodní kurz.
Minimální výška letu horkovzdušného balónu (pokud není upraveno jinak) je 150 metrů na terénem a 300 metrů nad zastavěnou oblastí. Letošní Haškův pohár byl z velké části o držení této vertikální hranice. Posádky se totiž chtěly dostat do oblasti zhruba mezi Slavonicemi a Znojmem. Ovšem západně od Znojma leží národní park Podyjí, od země do 1 000 stop zakázaný prostor, kde je logicky přistání vyloučeno.
Dosáhnout Znojma se v převládajícím jižním směru větru ukázalo jako velmi nepravděpodobné. A každý se bál trefit zmíněný prostor Podyjí, protože by to znamenalo přistát blíž k místu startu.
Koše balónů, které jindy vozí převážně pasažéry vyhlídkových letů, byly tentokrát naplněny láhvemi s propanem, pro mrazivé podmínky natlakovanými na deset atmosfér, neboť propan v chladu ztrácí potřebný tlak. Hořáky by tedy neměly správný výkon. V koši, ve kterém jsme letěli my, nenechal Miloš Kovář nic náhodě. Kromě pilota, kopilota a zásob horkého čaje a jídla bylo v koši ještě deset 50kilových lahví. Tedy 500 kg propanu.
V koši je mimo nás zásoba lahví s plynem a vybavení pro navigaci a komunikaci. (5.2.2023)
Roj osmi balónů zůstal po celou dobu relativně kompaktní. Už proto, že ne všechny posádky měly v koši odpovídače radaru, a tak za ně určovaly přibližnou polohu „létajícího pelotonu“ jejich vybavenější soupeři. Po zhruba čtyřech hodinách letu bylo už jasné, že o cíp českého území, vyseknutého do Rakouska nedaleko Šafova, se utká šestice zarputilých odpíračů neúspěchu.
Husarským kouskem se stal sólový let Pavla Měřínského. Jeho skvělý výkon, který by jinak znamenal vítězství, bohužel zmařil obal balónu, který neposlušně dopadl na rakouské území. Naše posádka Kovář/Vašíček se na finále dostala v okamžiku, kdy byly na zemi už všechny posádky. Přičemž místo přistání posádky Klička/Kouba, viditelné už z velké dálky, bralo veškeré naděje na první pozici.
Pilot Pavel Měřínský předvedl opravdu úctyhodný výkon. Svůj sólový, 4 hodiny 15 minut trvající let zakončil po 86,190 km. To by znamenalo vítězství. Bohužel si nejspíš nebyl vědom, že hranici nesmí překročit nejen koš, ale i obal balonu. Ten je v tuto chvíli již bohužel v Rakousku. (2023)
| posádka | uletěná vzdálenost | doba letu | objem balonu |
|---|---|---|---|
| 1. Petr Klička / Ladislav Kouba | 86,087 km | 4:43 | 4 200 m3 |
| 2. Miloš Kovář/ Aleš Vašíček | 85,929 km | 4:45 | 4 500 m3 |
| 3. Petr Kubíček / Tomáš Hora | 85,468 km | 4:31 | 3 400 m3 |
| 4. Tomáš Pirner / Petr Květenský | 69,888 km | 3:40 | 4 500 m3 |
| 5. Vladimír Lacina / Pavel Štol | 68,510 km | 3:35 | 3 400 m3 |
| 6. Pavel Dillinger / Štěpánka Dillingerová | 47,382 km | 3:07 | 2 600 m3 |
| Pavel Kostrhun / Jindra Lančarič | 85,581 km, diskvalifikace (přistání mimo soutěžní oblast) | 4:25 | 4 500 m3 |
| Pavel Měřínský (sólo let) | 86,190 km, diskvalifikace (přistání mimo soutěžní oblast) | 4:15 | 3 000 m3 |
Přistání nebylo úplně hladké. V mírném stoupání foukal nad zmrzlou oranicí vítr o rychlosti čtyři metry za sekundu a my se chtěli dostat co nejblíže cestě, definující hranici. Po asi dvacet metrů dlouhém brzdění košem o zem si náš balon lehl tak, že od jeho vrchlíku zbývalo možná půl metru k hraničnímu kamenu.
Místa přistání vítěze Poháru Jaroslava Haška a týmu, který se umístil na druhém místě. Na uletěnou vzdálenost více než 85 km je v cíli dělilo jen 158 metrů. (2023)
Cílové pozice první třech účastníků Poháru Jaroslava Haška. Posádky zleva: Kubíček/Hora, Klička/Kouba a Kovář/Vašíček (2023)
Teprve po pečlivém přepočítání vzdálenosti cílových GPS souřadnic jednotlivých posádek od místa startu se ukázalo, že posádka Klička/Kouba byla od Kejžlice o pouhých 158 metrů dál než posádka Kovář/Vašíček. Dvě posádky byly z důvodu narušení definované oblasti závodu (státní hranice) diskvalifikovány. Jinde mohla rozhodovat tenčící se zásoba plynu či únava sportovního ducha.
Posádka Miloš Kovář / Aleš Vašíček sice v Poháru v roce 2023 vybojovala druhé místo, nicméně pokud by se hodnotilo i přistání co nejblíže státní hranice, jistě by v tomto aspektu zvítězila. Hraniční kámen stojí necelý metr od vrchlíku balonu. (2023)
Pohár Jaroslava Haška je v rámci České republiky unikátním sportovním kláním. Koná se vždy v únoru a dokáže nabídnout sportovní zážitek nejen leteckým šampionům, ale i rekreačním pilotům.
Vítězná posádka na zemi. Zprava: Petr Klička, Ladislav Kouba a pozemní člen týmu Aleš Škvařil
