Základní výhodou streamingového přenosu souborů je možnost poslouchat nebo shlédnout jejich obsah okamžitě po vysílání bez zdlouhavého čekání, až se přenese celý soubor. Při streamingu se čekání rovná době, než se zaplní vyrovnávací paměť přehrávače pro plynulý příjem dat. Tyto výhody však s sebou zároveň přinášejí komplikace, jejichž obětí jsou hlavně uživatelé internetu s pomalým připojením. S telefonním modemem lze těžko kvalitně poslouchat hudbu ve streamingu a zároveň dělat na internetu něco jiného, nemluvě o video souborech, které vyžadují ještě vyšší propustnost dat. Dostatečně kvalitní video, na které se dá dívat, vyžaduje 300 kb/s a zpravidla se bez zadrhnutí nepřehraje ani na linkách s odpovídající rychlostí. V takovém případě by bylo lepší soubor nejprve stáhnout, a pak si ho v klidu bez problémů pustit. Internetové rádio rozšířilo bezesporu možnosti, jež skýtá internet pro posluchače i pro lidi toužící provozovat vlastní rozhlasovou stanici. Jeho dosah a zároveň nízké provozní náklady jsou nesrovnatelné s klasickým vysíláním. Je jistě v zájmu posluchačů, aby se záznam internetového rádia stal stejně obvyklou možností, jakou je dnes magnetofonový záznam normálního rozhlasového vysílání.
Když jsme si takto předestřeli výhody a skoro nutnost záznamu streamingu, musíme se vrátit k realitě, která této činnosti klade spíše překážky. Pokud vlastníte plně duplexní zvukovou kartu, můžete si samozřejmě jakýkoliv zvuk v počítači přehrávaný zároveň uložit do WAV souborů, ale při pomalém internetovém připojení je tato metoda prakticky nepoužitelná. V případě streamingu je mnohem šikovnější uložit proud dat přímo ve formátu, v němž se vysílá. Důvody není třeba příliš zdůrazňovat. Uložený streaming je kopií vysílaného souboru a nedochází k žádným ztrátám a zkreslením způsobených jednak převodem do jiných formátů a nedokonalým spojením narušujícím plynulý tok dat. Možnost ukládat přímo v kompresním formátu by byla výhodnější také proto, že klade neskonale menší nároky na velikost pevného disku. U streamingovaného videa je to jediná schůdná cesta.
Je-li potřeba nahrávat streaming přímo do počítače zcela přirozená, co jí brání? Odpověď je snadná. Autorská práva a zájmy poskytovatelů multimédií. Zatímco nahrávání audia a videa na analogových zařízeních bylo pro osobní potřebu uznáno z oprávněné, u počítačových multimédií probíhá litý boj o samotné právní definování problému nahrávání, resp. kopírování. Tvůrce vedoucí technologie streamingu, firma RealNetworks, slibuje zájemcům, kteří by chtěli využívat její systém, absolutní bezpečnost. Zabezpečení je určeno pro placené služby "pay per view" i pro ostatní aplikace. Ochrana však spoléhá hlavně na zabránění neoprávněnému přístupu k souborům. U streamingu se (alespoň prozatím) nemusíme bát kryptování multimediálních dat a to z jednoduchého důvodu. Streaming se narozdíl od přenosu internetových stránek a souborů neskládá z rozsáhlých bloků, ale z toku drobných paketů. Další zatížení každého paketu přídavným kódem by znatelně zpomalilo přenos i zpracování, tedy kritické body technologie. Zakódovaný streaming bude možný, až bude běžné širokopásmové internetové připojení.
Máme-li tedy přístup ke streamingu ať po zaplacení či z volně dostupných zdrojů, nikdo nemůže zabránit tomu, abychom ho uložili = nahráli = udělali kopii pro osobní potřebu. Odpověď na to, zda má cenu se o to snažit, a jestli je to vůbec technicky možné, si ponecháme do příštího pokračování.
