Nacionalismus byl vždy překážkou rozumného spolužití. Češi a Němci, Slováci a Maďaři, Chorváti a Srbové, všude byl nacionalismus nástroj pitomé politiky.

Kde bychom dnes byli, kdybychom od začátku ty štváče zklidnili!

Na svůj kmen, své předky, máme jistě právo, být hrdí. To ale není důvod, urážet ty druhé, s jinými předky. Tolerance a velkorysost- to je to, co nám v minulosti vždy chybělo.

Husité, katolíci, evangelíci, Jednota bratrská, židi, ti všichni nedokázali na tomto kousku kotliny české opravdu spolupracovat. Další dělení na Čechy, Moravany, Němce, Maďary, Cikány, Valachy nebo Slováky, Rusíny, to bylo už na ten malý kousek země moc.

Snad se to jednou podaří, najít dobré vztahy ke všem, kdo přispívají k rozvoji republiky, ke kultuře, vědě, bez ohledu na to, zda jsou blond, černí nebo žlutí.

Kdo nechce přispívat, udělá dobře, když se vrátí, odkud přišel.

To říkám furt, že žádný “slovenský národ” neexistoval. Do půlky to bylo úrodné a tam vždy vegetili maďaři, a ten vršek, to bylo plné křovisek a houštin, sem tam bača a zbojník (Jánošík), dokud nepřišli češi a z altruismu to proklestili od Čadcy po Medzilaborce a vybudovali páteřní železnici, silnice a průmysl. No a teď se ti potomci uherských robotníků bijou v prsa s hrdostí na prastarý odkaz jejich předků :-)

Hrdost na vlastní historii a úcta k hrobům slavných předků je důležitá pro každý národ. I kdyby měla být falešná.