Nebojte se, nedostali jste se na stránky amatérských elektroniků, ale jste stále na serveru Notebooky.cz. Určitě mi dáte za pravdu, když řeknu, že v noteboocích lze najít skutečně jen ty nejlepší a nejdokonalejší technologie, které současná věda nabízí. Proto bude příštích několik pokračování zaměřeno výhradně na podrobný popis notebookových technologií (i proto ten název "Jak vyrobit notebook?".
Myslím si, že bude dobré si hned na začátku říct, v čem spočívají hlavní rozdíly oproti klasickým počítačovým technologiím. Pamatuji si doby, kdy se výkon notebooků ani zdaleka nepřibližoval svým stolním kolegům - a věřte, že to není zas až tak dlouho. Za dobu několika málo roků se toho však na poli "mobilizace" stalo mnoho. Zásadní změna nastala ve výkonu. Nemyslím tím výkon procesoru (který se zvyšuje neustále, pořád a víc a ...), ale výkon počítače jako celku. Zde se již smazali výkonové hranice mezi "desktopy" a i těmi nejslabšími notebooky. Proto lidem jako jsem já (nebo jako vy?) nestojí na stole nevzhledná (pominu - li designérsky velice povedeného iMACa) nejlépe šedá krabice, která vám zabírá cenné místo na pracovní stole. Tím jsem se dostal k prvnímu bodu, ve kterém se notebooky liší od stolních PC - je jím velikost. Ne nadarmo se notebookům říká notebooky - vždyť notebook znamená v překladu poznámkový blok. U současných největších výrobců notebooků existuje snaha vyrábět notebooky co nejvíce se blížící formátu A4 (210 x 297mm). V poslední době se objevila možná poněkud protichůdná tendence, ale to je dáno tím, že na trhu se vytvořilo několik dalších dílčích trhů - palmPC, subnotebooky... A tak mohou výrobci do svých notebooků naládovat, co se dá. Samozřejmě existují firmy, které jdou, co se velikosti týče téměř na hranice fyzikálních zákonů. Takovým případem je i firma Hewlett - Packard a její Omnibook Sojourne - váží 1,4kg (!) a vysoký je pouze 18mm. Do takového počítače se podařilo nacpat aktivní 12,1" velký displej, procesor Intel MMX 233MHz. Kromě toho se do magneziového krytu musel vejít 2,1GB pevný disk a lithio - iontové baterie, které dodávají notebooku energii až 1,5h. Nutno říci - vskutku mistrovský kousek. Skončili jsme u doby provozu na baterii. 1,5 hodiny není v dnešní době mnoho, ale je to další - nutno podotknout - velmi důležitý faktor při výrobě notebooku.
Současné notebooky vydrží pracovat bez síťového napětí i tři hodiny a to ještě neuvažuji možnost, kterou dnes nabízejí beztak téměř všechny přenosné počítače - a to připojení druhé baterie namísto např. disketové jednotky. V této modulární koncepci je asi nejdále firma Compaq (ne že bych byl nějak zaujatý, ale už delší dobu pracuji s Compaqem a jsem s ním nadmíru spokojen), kterou musím tímto pochválit. Protože je v notebooku integrováno velké množství energeticky náročných součástek, zůstává i v dnešní době velkým problém volba jejich struktury. Jistě by totiž nebylo problémem vyrobit notebook s TFT displejem o úhlopříčce 15" (displeje - zvlášť ty velké, totiž spotřebovávají většinu energie dodávané baterií), ale aby vydržel pracovat třeba 3hodiny, nesměl by mít např. CD - ROM nebo velký harddisk (který je také velkým žroutem). A problém je na světě. Dlouho si inženýři ze všech koutů světa lámali hlavu, jak jej vyřešit. Nikl-metal-hydridovébaterie sice nabízejí poměrně vysoký výkon za slušnou cenu, ale dosud se nezbavily jedné ošklivé dětské nemoci - 
paměťového jevu. Ten se stal noční můrou nejednoho majitele notebooku, ale jak se zdá stal se i příčinou jejich úpadku. V čem spočívá jeho podstata? Máte - li baterii, která je zcela vybitá, a tu poté nabijete, problém není. Jiná situace nastává v okamžiku, když vezmete baterie, která není zcela vybitá a začnete ji nabíjet. Nabíjecí proces totiž neproběhne celý, ale baterie se nabije o část, která jí chybí. Až potud je vše zcela v pořádku. Problémy nastávají při jejím vybíjení. Místo toho, aby se vybila úplně až do konce, se baterie vybije jen k místu, od kterého byla nabíjena. Tím se logicky sníží její kapacita. Provedete - li tento způsob nabíjení několikrát, můžete si jít koupit rovnou novou baterii. Malou pomocí může být občasné vybití baterie až "na doraz". Ale obecně se paměťovému jevu zabránit nedá. Proto přišly výrobci baterií s novou technologií. Jsou jí lithium - iontové baterie. Tento typ baterií obsahuje zcela obnovitelné látky, a tak se jim zcela vyhýbá paměťový jev. Jistou překážkou ve využití těchto baterií může být jejich vyšší cena a nižší výkon. Přesto je dnes většina nových notebooků dodávána právě s těmito bateriemi. Navíc, přinášejí ještě jedno plus. Tím je hmotnost. Protože kovy použité v nikl-metal-hydridových (kladná elektroda je z niklu pokrytého hydroxidem, titanu, vanadia a zirkonu, elektrolytem je roztok niklu a záporná elektroda z hydridu kovové slitiny chromu, niklu hydroxidu draselného a dalších složek) jsou poměrně těžké, i celý článek je těžký. Lithiové články obsahují kladné elektrody ze sloučenin lithia například s oxidem kobaltu, záporné elektrody z aktivního materiálu na bázi uhlíku a elektrolyt ze soli lithia. Jsou tedy mnohem lehčí a navíc mají mnohem větší energetickou hustotu. Z toho plyne, že do článku o stejné velikosti (jako NiMH) se vejde více energie.
