"Když jsem Bitcoin objevil, byl jsem jím úplně posedlý. A hned jsem věděl, co to není. Není to měna!" vzpomíná se strhujícím nadšením Andreas Antonopoulos, programátor se specializací na distribuované a bezpečnostní systémy. "Je to platforma. Je to způsob, jak dělat věci úplně jinak."
A věcí, které chce Antonopoulos dělat pomocí bitcoinů jinak, je hodně. Zdaleka se nezastavuje jen u placení za zboží nebo posílání peněz. Bitcoin je způsob, jak přenést autoritu na internet - například ověřit podpisy nebo dokumenty - a přitom nespoléhat na konkrétní firmu či instituci. Právě o těchto nových technických možnostech je jeho přednáška na konferenci Bitcoin Meetup v Los Angeles. Mluví bez mikrofonu, ale v sále je naprosté ticho. Skoro všichni přítomní už nějaké ty bitcoiny mají. A zdaleka ne jen proto, aby na nich vydělali.
"První počítač, první internet, první Linux. A od té doby mě deset let nic tak nezaujalo. Až teď Bitcoin." Andreas Antonopoulos |
"Málokdy jsem takto nadšený. Poprvé mě takhle nadchl první kontakt s osobním počítačem. Podruhé, když jsem viděl naživo internet. Potřetí, když jsem si poprvé nainstaloval otevřený operační systém Linux. Ano, jsem šprt," směje se Antonopoulos. "A od té doby deset let nic. Až teď platforma Bitcoin a její ohromné možnosti."
To, že nadšenci pořádají konference o těch nejobskurnějších tématech, asi nikoho nepřekvapí. Ani to, že mají obvykle pocit výlučnosti a svému koníčku stoprocentně věří. Ale o platformu Bitcoin (a virtuálních mincích – bitcoinech) vzrostl za poslední rok zájem i mimo tuto komunitu. Důvod? Začněme třeba tím, že jedna mince BTC, kterou jste ještě v roce 2010 pořídili za necelou korunu, má nyní hodnotu kolem 17 tisíc korun. Jen v posledním roce cena vystoupala z lednových 274 korun až k prosincovým 21 738 (na burze Mt.Gox). Celkově je tedy ve 12 milionech zatím objevených bitcoinů uložených asi 240 miliard korun.
To je úctyhodná suma, dokonce i na globální poměry. Ani osobní počítač, ani internet a už vůbec ne Linux se těmto číslům čtyři roky po své premiéře neblížily. Je tedy logické, že se o Bitcoin začínají zajímat investoři, běžní uživatelé, banky i zákonodárci. A proto si kladou logickou otázku.
Jak funguje Bitcoin?
Jednoduše. A zároveň velmi složitě. Jednoduše proto, že jde o řadu čistě matematických operací, které jsou přesně definované a kdokoli může prozkoumat, zda je vše skutečně tak, jak se zdá. Ale stejně jako následováním jednoduchých pravidel mohou včely vytvářet komplexní soustavu, také Bitcoin tvoří díky spolupráci řady nezávislých účastníků následujících předem daná pravidla velmi živý a (podle dosavadních zjištění) životaschopný systém.
Jestliže chceme pochopit, jak fungují virtuální peníze, pomůže nám pohled na peníze, na které jsme zvyklí. České koruny tiskne Česká národní banka a ta také ručí za to, že budou plnit svou směnnou úlohu. Tedy že nepůjdou snadno falšovat a že budou přijímaným platidlem bez ohledu na to, kdo je do banky přinese.
Už dávno nežijeme v době tzv. zlatého standardu, takže bankovka není kryta ani zlatem, ani prací Československého lidu, ale sdílenou důvěrou, ukotvenou v příslušných zákonech. Banka tak například v počítači nemůže připsat peníze na váš účet, aniž by je jiná banka ze svého účtu odepsala. Centrální banka (v našem případě ČNB) sleduje, jak si stojí koruna oproti ostatním měnám, a má způsoby, jak do vývoje kurzu zasáhnout – například zvýšením objemu peněz v oběhu, čímž sníží hodnotu jedné koruny, protože najednou je korun více, než se čekalo.
Jak je vidět, celý peněžní systém je postavený na důvěře v centrální autoritu. Ta zajišťuje, aby žádná koruna nebyla na dvou místech najednou. V tom totiž spočívá hlavní problém digitálních peněz – musíte zajistit, aby si někdo neudělal kopii digitální mince a nepoužíval ji vícekrát.
Žádná centrála, matematická záruka
Samozřejmě, lze vytvořit virtuální měnu, která bude spoléhat na centrální autoritu – tou by mohla být třeba soukromá firma. Pečlivě by si na svých serverech vedla přehled o tom, kdo má kolik mincí, a když by někomu mince vzala, někomu jinému by je přičetla. Jenže musíte naprosto věřit této centrále. A to už možná raději budete věřit státu a bankovnímu systému.
V roce 2008 byla důvěra v bankovní systém, a ve schopnost vlády tento systém ukočírovat, na dlouhodobém minimu. Propukla ekonomická krize, ze které se Spojené státy a potažmo celý svět, dodnes vypořádává.
Kde nakoupit bitcoiny?Paradoxně se internetová měna nejlépe kupuje v hotovosti. Důvodem je, že transakce v bitcoinech jsou nevratné, zatímco platba kartou nebo šekem vratná je. Vyzkoušeli jsme:
 Anthony Di Iorio vede firmu, která v Kanadě od ledna 2013 provozuje bankomat na bitcoiny.  První bitcoinový bankomat v Evropě je v berlínském baru od začátku roku 2014. |
Je příznačné, že právě v této době vyšel vědecký článek "Bitcoin: A Peer-to-Peer Electronic Cash System" (PDF). Na osmi stránkách v něm neznámý programátor pod pseudonymem Satoshi Nakamoto nastínil systém decentralizovaných elektronických peněz. "Přišel s naprosto novým řešením, které zabránilo dvojímu utracení téže mince," píše Benjamin Wallace, americký novinář a spisovatel. "Zatím žádný pokus o virtuální měnu neuspěl. Některé ztroskotaly kvůli přílišné závislosti na stávajících strukturách - bankách a společnostech provozujících kreditní karty. Bitcoin nevyžadoval důvěru v politiky ani banky, jen v Nakamotovy algoritmy."
"Když jsem tu práci poprvé četl, oněměl jsem úžasem," nešetří chválou Antonopoulos. "Každé slovo tam má své místo. Já bych to neřekl lépe, ani kdybych měl k dispozici sto stran." Záhadnému Nakamotovi se povedlo vyřešit problém vzájemné důvěry, aniž by k tomu potřeboval ústřední autoritu. Stačila mu – poměrně komplexní – matematika a dobře nastavená motivace.
Namísto jedné velké centrální tabulky, kterou má někde banka schovanou, má každý účastník ("uzel") sítě Bitcoin svou vlastní kopii této účetní knihy. Jsou zde zaznamenány všechny transakce, které v historii proběhly. Každých deset minut se tyto uzly na internetu "sejdou", navzájem zkontrolují, jestli mají všichni stejné údaje, a doplní transakce nové. Tak je zajištěno, že si nikdo nemůže vymyslet virtuální peníze, které nemá – každý uzel nezávisle zkontroluje se svým přehledem, zda transakce sedí s tím, co má v účetní knize poznamenané. V případě neshody dochází ke komplikovanému, ale účinnému hlasování, jehož výsledkem je odmítnutí nedůvěryhodných transakcí.
Bitcoinové transakce čekají na ověření peer-to-peer sítě. Pokud by někdo chtěl poslat peníze, které nemá, neprojde taková transakce "hlasováním". Ověřené transakce se pak dostanou do oficiálního sdíleného řetězce ("blockchain").
Ověřování transakcí je výpočetně velmi náročné. Aby byli účastníci motivování k tomu věnovat své počítače k těmto šifrovacím hrátkám, jsou za jejich rozlouskávání odměňováni novými bitcoiny. A to je vlastně jediný způsob "emise" virtuálních mincí, které se pak přeprodávají dalším lidem. Každých přibližně deset minut je "vytěžena" nová várka bitcoinů. Tempo přibývání nových mincí je jasně dané. Víme naprosto přesně, kolik jich bude za deset let i za sto let. Poslední bitcoin se vytěží v roce 2140 a dohromady jich bude 21 milionů. "Jak to víme? Podíváme se do zdrojového kódu. Ukažte mi jinou měnu, u které máte jistotu, že vám ji centrální banka nezreformuje," podotýká Antonopoulos. "Nemusíte věřit žádné bance ani vládě. Stačí věřit matematice."
Transakce jsou veřejné a anonymní zároveň. "To je právě ta věc, která se laikům těžko vysvětluje. Bitcoiny se přesouvají mezi bitcoinovými peněženkami. Každý člověk si může udělat prakticky neomezené množství peněženek a každá peněženka může mít neomezené množství adres," popsal nám František Fuka, český programátor a filmový kritik, který se o projekt Bitcoin už delší dobu zajímá. "Pro každou transakci si klidně můžu vytvořit novou adresu a nejde veřejně dohledat, ke které peněžence adresa patří."
Naopak pohyb mincí mezi adresami je zcela veřejný a navždy zaznamenaný v oněch decentralizovaných účetních knihách. Lze tedy dohledat pohyby oběma směry. Je jasné, že řada firem by asi nechtěla, aby jejich finance byly takto veřejně dostupné. Vznikla proto řada služeb, které umožňují anonymitu, rozmělňování a směňování – jejich důvěryhodnost je samozřejmě vždy nejistá. "Pozor, využívání bitcoinu k praní špinavých peněz je vždy nelegální," varuje oficiální stránka nadace Bitcoin.org. "Dejte si pozor i na to, abyste se nestali prostředníkem při takovém praní špinavých peněz."
Seriózní měna, nebo spekulace?
Když Nakamoto 3. ledna 2009 vypustil do světa svůj program a vytěžil prvních 50 bitcoinů, šlo o nepatrnou událost, o které věděla jen malá komunita vývojářů a nadšenců. Až do roku 2010 neměly bitcoiny prakticky žádnou hodnotu vyjádřitelnou dolary (pohybovaly se pod cenou jednoho haléře za bitcoin). Ale jak si měna získávala pozornost i mimo komunitu kryptografů, její hodnota stoupala.
V únoru 2010 jeden z uživatelů, Laszlo Hanyecz, zřejmě poprvé měnu použil k reálnému obchodu – za deset tisíc bitcoinů si objednal dvě pizzy. Dnes by si za stejnou částku mohl koupit několik vil s pozemkem a bazénem. Jiní zažili stejný příběh naopak. Norský fanoušek si v roce 2009 koupil pět tisíc bitcoinů za 150 norských korun (asi 500 Kč) a úplně na to zapomněl. O čtyři roky později z něj byl milionář. Ale ani Hanyecz svého prvního bitcoinového obchodu nelituje: "Byla to opravdu dobrá pizza," vzpomíná s úsměvem po letech.
Po pizze přišly vlněné ponožky z e-shopu Grass Hill Alpacas; dodnes je alpaka neoficiálním maskotem Bitcoinu. A pak samozřejmě drogy a hazard – pochopitelné útočiště pro měnu, která nabízí naprostou anonymitu a nezávislost na úřadech. Transakce, které proběhnou, také nelze vrátit zpět, což se hodí v mnoha případech, z nichž některé mají ilegální nádech. "Ale soustředit se na tyhle nelegální obchody je podle mého kontraproduktivní," myslí si Antonopoulos. "Bitcoin prostě dává zodpovědnost za transakce jednotlivci, nikoli nějaké organizaci." A za sebe dodává, že se mu takto nastavená zodpovědnost líbí: "Nechci, aby za mě nějaká společnost Visa rozhodovala, že do Wikileaks peníze poslat nemůžu a do Ku-klux-klanu ano."
Rapidně stoupající cena bitcoinů nepřestává svět fascinovat. Ať už to bylo díky větší známosti Bitcoinu, využití pro nelegální obchody nebo zkrátka potřebě internetu najít decentralizovaný globální platební systém, cena se koncem roku 2013 vyšplhala přes tisíc dolarů (20 tisíc korun) za 1 BTC. A podle některých se může dlouhodobě dostat ještě mnohem výše: "Myslím, že by mohly dosáhnout i ceny 100 tisíc dolarů (2 miliony korun) za bitcoin," předpovídá Chris Dixon, partner v investorské firmě Andressen Horowitz. Důvod je podle něj jednoduchý: počet bitcoinů je shora omezený, ale poptávka poroste exponenciálně. Přirovnává to k jinému virtuálnímu, leč nedostatkovému internetovému statku: "V roce 1993 by bylo zcela absurdní dát za doménu miliony dolarů, dnes je to realita."
Vývoj Bitcoinu - infografika (klikněte pro zvětšení)
Podle kritiků je ale právě kolísavá cena jedním z hlavních problémů Bitcoinu. Komoditu, která takto rychle získává na hodnotě, přece nikdo nebude používat k tomu, aby si za ni něco kupoval. Podle některých studií se aktivně obchoduje jen s velmi malou částí bitcoinů – a to nejčastěji v on-line kasinech. Paul Krugman, držitel Nobelovy ceny za ekonomii, se domnívá, že "aby byly úspěšné, musejí být jak médium vhodné pro směnu, tak dobrým a stabilním úložištěm hodnoty. A nezdá se, že by to druhé mohly splňovat."
Výhled do budoucna
Slyšení s odborníky na finance v americkém Senátu se zabývalo virtuálními měnami, především Bitcoinem, v listopadu 2013. Pozice Spojených států je zatím pro Bitcoin neutrální, mírně příznivá - legálně jde nikoli o měnu, ale o "peněžní službu".
Je jisté, že řada lidí bere investici do bitcoinů jako investici do budoucna – značně riskantní, jak ostatně upozorňují i největší fanoušci tohoto revolučního platidla. Ale to je pohled člověka, který žije v západní ekonomice. "Naše banky jsou možná nespolehlivé a vlády zkorumpované. Ale není to nic proti tomu, co zažívají lidé v zemích Jižní Ameriky, kde jim hyperinflace každoročně ničí celoživotní úspory a kde vláda chce rozhodovat o tom, s kým a jak můžete obchodovat," zdůrazňuje Antonopoulos globální perspektivu. "Nebo si vezměte imigranta, který z USA posílá peníze domů do země třetího světa." Ročně tyto transakce podle Světové banky čítají přes 500 miliard dolarů. "Western Union si z toho ukrojí přes 70 miliard dolarů, které se tak nikdy nedostanou k těm, kterým byly určeny," těžko skrývá své rozhořčení Antonopoulos. "S tím mám problém a je to jeden z důvodů, proč mě Bitcoin zajímá i z politického, libertariánského hlediska."
Problémy Mt.GoxV pondělí zažila oblíbená bitcoinová burza Mt.Gox technické problémy, což vedlo k poklesu kurzu pod 600 dolarů (na Mt.Gox), resp. k 700 dolarům (na Bitstamp.com). |
Cena bitcoinů divoce reaguje na skutečné či domnělé technické problémy, zprávy o krádežích nebo zavírání burz. Bitcoin se nicméně stále vyvíjí a ještě překotněji se vyvíjejí aplikace, které jej budou využívat k něčemu dnes možná nepředstavitelnému. K podpisům, hlasování, ověřování, přerozdělování moci nebo dokonce efektivnější státní správě. Řada odborníků se shoduje, že právě tudy vede cesta k pochopení významu a budoucnosti Bitcoinu. Stejně jako internet proměnil mnohem víc než jen výměnu informací, také Bitcoin má větší ambice než jen jednodušší objednávání vlněných ponožek z Jižní Ameriky.
"Máme čas," uzavírá svou optimisticky laděnou přednášku Antonopoulos. A na obavy o tom, jak do vývoje virtuální platformy zasáhnou regulátoři v jednotlivých státech, odpovídá jednoznačně: "Bitcoin je technologie, která už je tady. Už se to stalo. A změní celý svět. Nemusíme se nikoho ptát."
I přesto může virtuální platforma trochu narazit, pokud ji zákonodárci v jednotlivých státech zakážou třeba pro finanční transakce. V Číně už banky nesmějí s Bitcoinem obchodovat. Bitcoin navíc čelí i technickým problémům, které sice nejsou neřešitelné, ale mohou otřást důvěrou uživatelů. Což samozřejmě může být i příležitost pro výdělek, pokud se někomu spekulace vyplatí.
Pokud však jde o samotnou platformu Bitcoin, nejde jen o nějaké investiční akcie. Peníze stojí a padají s důvěrou. Hlavní otázka do budoucna tedy zní, zda věříte víc matematikům, nebo vládě. Protože matematici mají pro vaši budoucnost velké plány a zatím jim to vychází.
