Každý digitální fotoaparát, i ten nejlevnější, nabízí svým uživatelům přednastavené expoziční režimy. Vy si pouze jednoduše vyberete ten, který se hodí pro právě fotografovanou scénu. Při západu slunce použijete režim západ slunce, při focení u moře pravděpodobně zvolíte režim pláž. Výrobci se tímto způsobem snaží zjednodušit nám uživatelům život, tak abychom nemuseli přemýšlet nad složitostmi zákonů expozice (viz minulé díly zde a zde) a pouze mačkali tlačítko spouště. Samozřejmě není nic špatného, na tom, využít automatiku a soustředit se pouze na motiv snímku. Je, ale dobré vědět co se vlastně stane, když navolíte daný režim. Pochopíte-li základní principy a zákonitosti, bude vám automatika přístroje dobře sloužit a nikoliv naopak. Například pokud je režim označen jako beach, čili pláž, neznamená to že by stejně dobře nešel použít při zimních radovánkách. Proč je tomu tak? Čtěte dále.
Využijte automatiku fotoaparátu, ale pozor...
Některé přístroje nabízejí takové množství přednastavených režimů, že bývá až složité se v nich vyznat. Pokud bychom u každé fotky měli přemýšlet jakou ikonku režimu navolit, sluníčko by zapadlo a včely by ulétly. Je dobré vědět jak je fotoaparát při daném režimu nastaven a uvědomit si, že není nutné mezi jednotlivými režimy stále přepínat..
Přednastavený režim není nic jiného než určité nastavení clony, času a citlivosti (Přečtěte si díl o expozici a tento díl o citlivosti (ISO) ) tak, aby jejich kombinace odpovídala potřebám a specifikám fotografovaného motivu. Fotoaparát se snaží udělat takový snímek, jaký si myslí, že chcete vidět. A v tom bývá často ukrytý problém. Nikdo kromě výrobce samozřejmě neví, jaký algoritmus fotoaparát při daném režimu zvolí. Výsledky pak mohou být nevalné, i když jste zvolili správný režim.
Navíc ikonky s desítkami režimů pro každou příležitost bývají často pouze obchodním trikem výrobce. Ačkoliv přístroj obsahuje režim pro noční focení, nebo pro makrofotografii, bohužel to neznamená, že výsledné noční obrázky nebudou zašuměné a šedivé a z broučka na makrofotografii nezbude pouze neostrý flek.
Výsledky určují technické parametry aparátu, které se barevnými ikonkami a tisíci jinými funkcemi dohnat prostě nedají. Ovšem nejduležitějším arbitrem kvality samozřejmě zůstává sám fotograf.
Přednastavené režimy - pochopit a využívat
- Zcela automatický režim
Takzvanou „zelenou louku“ má opravdu každý automat. Prostě jenom mačkáte spoušť a přístroj fotí a fotí. Automaticky rozhoduje o použití blesku, pokud se mu zdá, že je příliš tma tak jej zapne. Mění clonu i čas a podle potřeby i citlivost (ISO) jak uzná za vhodné. Zásah fotografa je většinou nemožný.
Tento režim je vhodný pokud zrovna vidíte odlétat mimozemšťany a není čas na přemýšlení jakou zvolit expozici. Důležité je zachytit okamžik a na kvalitě výsledného obrazu nesejde, prioritou je tady informace a exkluzivita snímku. (Pokud mimozemšťané teprve přistávají doporučujeme navolit režim portrét nebo krajina a počkat až přijdou blíž).
- Makro
Snad každý digitální automat nabízí v menu obligátní růžičku (květinku) symbolizující makrofotografii. Bohužel velká část takto označených přístrojů makrofotografii ve skutečnosti udělat vůbec neumí.
O makrofotografii hovoříme teprve tehdy, pokud fotografovaný objekt je na filmovém políčku (resp na snímacím čipu) zaznamenán v poměru 1:2 až 20:1. Znamená to že skutečnost je 2x větší resp 20x menší než vyfotografovaný obraz. Při měřítku horším než 1:2 hovoříme spíše o fotografování detailů než o makru. Výrobci přitom klidně označí ikonkou růžičky i fotoaparát, jehož minimální zaostřovací vzdálenost je 20 cm, což v kombinaci s krátkým ohniskem pořízení makrosnímku prakticky vylučuje.
Při nastavení přístroje na režim makro fotoaparát předpokládá ostření na blízko. Někdy také nastaví ohnisko (zoom) objektivu do, pro něj, ideální polohy, při které je schopen ostřit na minimální vzdálenost. Většinou je také aktivován blesk, protože světla při tomto druhu fotografie není nikdy dost.
Lepší přístroje umožňují blesk vypnout a zoom plynule měnit v celém rozsahu. Změna ohniska směrem nahoru (zazoomování pro dosažení zvětšení) však samozřejmě vede i k prodloužení vzdálenosti na kterou je přístroj schopen zaostřit. Pokud je možné použít i kompenzaci expozice a případně i nastavení ostření na pevně danou vzdálenost, je šance na dobrý výsledek značná.
- Portrét
Malou hloubku ostrosti, tedy to aby vše před a za fotografovaným objektem bylo rozmazané, se snaží fotoaparát dosáhnout nastavením malého clonového čísla (velký otvor clony) k němuž přizpůsobuje čas závěrky. Pokud je šero, nebo tma, nastaví režim blesku na redukci červených očí. Jak jsme již psali minule (zde) hloubka ostrosti se zmenšuje i s prodlužujícím se ohniskem. Za ideální ohniskovou vzdálenost pro portrétování, je u kinofilmu považována hodnota 80 a 100 mm. Při nastavení zoomu na tyto ohniskové vzdálenosti (pozor údaje platí pro kinofilm a je nutno je přepočíst pro daný digitální přístroj) vypadá portrétovaná osoba nejpřirozeněji. Postava není nijak opticky deformována, jako by tomu bylo například při fotografování s širokoúhlým objektivem.
Při použití dlouhého skla (zoomu) bývají fotografie často rozmazané. Důvod je je jednoduchý. Ačkoliv přístroj nastavuje minimální clonové číslo, čas závěrky je dostatečně dlouhý (nehrozí při slunečném počasí) na to, aby i nepatrně třesoucí se ruka, byla na výsledku znát. Mějte to na paměti a používejte stativ nebo alespoň přístroj pevně uchopte. (viz první díl našeho seriálu - nevýhody kompaktních digitálních přístrojů)
Program portét lze samozřejmě využít i jinde, než při fotografování osob. V kombinaci se zazoomovaným objektivem jej využijete všude tam, kde je potřeba vypíchnout nějaký detail a požadujete aby jeho okolí bylo rozmazané.
- Krajina
Někdy se také používá symbol hor. Tento program je pravým opakem „portrétu“. Zatímco při portrétování může, nebo dokonce musí být některé části obrazu rozmazané, u krajiny se předpokládá, že ostré má být vše. Přístroj nastavuje velká clonová čísla (malý otvor clony) tak, aby hloubka ostrosti byla co největší. Většinou je u tohoto režimu automaticky vypnut blesk.
Opět platí, že i tento režim lze využít universálněji než pouze v případě krajinářských obrázků. Je vhodný všude tam kde v popředí snímku jsou objekty, které mají být ostré stejně tak, jako objekty v dálce.
- Sport
Sport je dalším velmi často užívaným režimem. Obecně, focení sportu nebo jakéhokoliv jiného rychlého pohybu věcí či osob vyžaduje krátký čas závěrky. V opačném případě je pohybující se objekt ve výsledku rozmazán. Z logiky věci tedy vyplývá, že fotoaparát zde preferuje krátký čas závěrky.
Využítí nalezne režim „sport“ všude tam, kde se něco hýbe, točí, kutálí, utíká, běhá jezdí... a nemá to být rozmazané.
Dobrým trikem, jak zmrazit rychlý pohyb, je také použití blesku (například v režimu fill-in).
|
Další články ze seriálu "Začínáme s digitálním fotoaparátem" |
V příštím díle se podíváme na prioritu clony a času a další přednastavené expoziční režimy.
