Vlastimír Lenert narukoval do liberecké Dukly v roce 1970 a zůstal jí věrný po celou hráčskou kariéru. Působil v ní i jako trenér.
Na pozici blokaře patřil k největším osobnostem „zlaté éry“ volejbalové Dukly Liberec, která na přelomu 70. a 80. let minulého století vybojovala pět československých mistrovských titulů a v roce 1975 dokonce triumfovala v PMEZ, dnešní Lize mistrů.
Díky výkonům v Dukle byl i členem národního týmu, za Československo hrál na olympiádách v Montrealu 1976 i v Moskvě 1980 a na mistrovstvích světa a Evropy.
Bodrý chlapík z Moravy, jemuž ve sportovním prostředí nikdo neřekl jinak než „Slon“, se volejbalu v roli trenéra mládeže Dukly a později Slavie Liberec věnoval neustále, i když přesáhl sedmdesátku.
Zde je jako vzpomínka na úžasného člověka i sportovce pár vět z rozhovoru pro MF DNES:
„Pocházím ze Samotišek u Olomouce. Táta sice hrával volejbal, ale já jsem se k němu dostal až ve čtrnácti letech. I když to byl malý vesnický klub, měli jsme slušné výsledky i v juniorské lize. Do sedmnácti jsem vyrostl do výšky, v sedmdesátém roce jsem narukoval na vojnu a na volejbalovém výběru v Kolíně si mě vybrala Dukla Liberec. Po konci vojny mi nabídli, abych zůstal, já neměl důvod to odmítnout, hrál jsem tady vrcholový volejbal a stal jsem se tehdy vojákem z povolání. Ve 34 letech jsem ukončil aktivní činnost a v Dukle jsem zůstal trénovat v nově vzniklém středisku mládeže.“
„Dukla spolu s Rudou hvězdou Praha měla šanci vybírat si ty nejlepší hráče a dělala z nich v té době profíky, což v jiných klubech nebylo běžné. Když jsem do Liberce přišel, tak trenér Paulus tu začal tvořit opravdu silné mužstvo, později na jeho práci navázal kouč Smolka, a dával šanci mladým hráčům, jako jsem byl i já, takže to byl ideální start pro moji kariéru.“
„Naskočil jsem rovnou do áčka do nejvyšší soutěže a byli tady skvělí volejbalisté. Co jméno, to pojem a reprezentant... Pro mě to byla nejlepší škola, pořád jsme byli v popředí tabulky, bojovali vlastně pořád o medaile a v roce 1973 jsme oslavili první liberecký mistrovský titul, protože předtím působila volejbalová Dukla v jiných městech. A pak jsme získali ještě čtyři, to byla skvělá doba, na to se nedá zapomenout.“
„Diváci v Liberci si na volejbal rychle zvykli a chodilo jich opravdu hodně. A atmosféra v sokolovně byla fakt špičková, protože kontakt s fanoušky byl neskutečně těsný, byli metr od hřiště a balkon nahoře se doslova prohýbal. I proto se tam našim soupeřům hrálo opravdu špatně... Následně se hrálo v hale Kort a já ještě zažil i v novou moderní halu Dukly v Jeronýmově ulici.“
Vzpomínka na Vlastimíra Lenerta se uskuteční při prvním extraligovém utkání volejbalistů Dukly Liberec v nové sezoně.
