Trenér libereckých volejbalistů Michal Nekola s úsměvem debatuje se svými svěřenci. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Prohra ve finále? Samozřejmě pořád ještě trochu bolí, říká trenér Nekola

  • 0
Svou jubilejní desátou sezonu v řadě v roli trenéra volejbalistů Dukly Liberec chtěl Michal Nekola oslavit mistrovským titulem. V rozhodujícím pátém duelu finálové série však jeho tým prohrál v neděli v Českých Budějovicích 0:3. Nekolova extraligová bilance na lavičce libereckého klubu je přesto unikátní: dva tituly, čtyři stříbra, tři bronzy.

„Titul byl nakonec blízko. Když už jsme to po těch dvou domácích vybojovaných výhrách v tie-breacích dotáhli až do pátého rozhodujícího zápasu, tak jsme věřili, že jsme schopní v Budějovicích vyhrát. Ale i když jsme tam ve všech třech setech vedli o tři i více bodů, tak jsme to, bohužel, nedokázali. Domácí ty situace ustáli a titul mají oni. My jsme naopak dobré příležitosti nevyužili a byli jsme za to potrestaní,“ řekl 49letý kouč Michal Nekola, který měl po nedělní finálové porážce jen dva dny volna. Už ve středu totiž začalo soustředění české reprezentace volejbalistů, jejímž je už téměř dva roky hlavním trenérem.

Jak tedy hodnotíte zisk stříbrných medailí?
Samozřejmě pořád ještě trochu bolí, že jsme nezískali ten titul. Každá porážka, zvláště v takhle vypjatém finále, strašně mrzí. Na druhou stranu si té stříbrné medaile nesmírně vážím, protože úroveň české extraligy se neustále zvyšuje a nebude pravidlem, aby nějaký mančaft postupoval pořád do finále. Pro každý tým to bude čím dál těžší. Sice se říká, že jsou tady čtyři silné kluby, ale ty další na ně hodně tlačí a svědčí o tom i překvapivé výsledky v průběhu základní části i play off.

Jak byste popsal cestu do finále?
Po těch našich peripetiích, kdy jsme byli v listopadu až na sedmém osmém místě tabulky a na prvního ztráceli nějakých dvanáct bodů, tak se zdá skoro nepředstavitelné, že jsme pak ještě měli velkou šanci tu základní části vyhrát, což se nakonec těsně nepovedlo. A ty dvě série v play off s Odolenou Vodou a Kladnem byly strašně těžké a ukázaly, že opravdu nikdo nedostane nic zadarmo. Museli jsme se rvát o každý zápas. Celkově si moc cením toho, že jsme v play off v domácí hale uhájili neporazitelnost, což jen dokázalo, jak důležité je být po základní části v tabulce co nejvíc nahoře. A ve finále bylo nakonec klíčové, že jsme hráli třikrát venku.

Trenér českých volejbalistů Michal Nekola sleduje své svěřence.
Nálada není ideální. Oddechový čas libereckých volejbalistů v duelu s Veronou....

Co byste celkově řekl k výkonům mužstva v této sezoně?
Začátek byl trochu rozpačitý, protože po obměně kádru se tým dával dohromady. Postupem času se ale výkony zvedaly a dostali jsme se až do finále. Kluci ukázali morálku a sílu a udělali maximum pro nejlepší výsledek. Myslím, že jsme v závěru sezony předváděli volejbal, který se musel lidem líbit i přesto, že se nám ten poslední zápas o titul nepovedl tak, jak bychom si představovali.

Jaké se dají čekat změny v kádru?
Zatím je jisté to, ze zkušený přihrávající smečař a kapitán týmu Aleš Správka ve čtyřiceti letech končí. Novým členem našeho kádru pro příští sezonu bude slovenský smečař Marek Mikula z Odoleny Vody. O dalších případných změnách, zejména pokud jde o cizince Pietruczuka nebo Gruta, se bude ještě jednat.

Když se na palubovce v jednu chvíli objevila sestava Biernat, Štokr, Veselý, Holubec, Správka, Grut, libero Kopáček, tak byl průměrný věk týmu Dukly 34 let, přičemž to hodně kazil Biernat...
...no, možná je to dost, ale zkušeností bych se nezbavoval. Myslím, že sportovní věk se v současné době posouvá výš a Štokr, Veselý, Holubec nebo Kopáček pořád dokazují, že tu kvalitu mají, tak proč toho nevyužít dál. Na druhou stranu tady máme mladé talenty. Nahrávače Srba, univerzála Indru nebo libera Kunce, které si pro Duklu už dva tři roky připravujeme a v play off dokázali, že na to mají. Jsou to budoucí tahouni mančaftu.

Uzavřel jste desetiletku na lavičce Dukly Liberec, což není v Česku v kolektivních sportech na vrcholné úrovni zrovna běžné.
Pro mě to bylo výborné období. Dva tituly, v extralize celkem devět medailí, čtyři triumfy v Českém poháru i někdy nedoceněné úspěchy v evropských pohárech. Jsem strašně rád, že mi Dukla dala tehdy příležitost dostat se v Česku na nejvyšší úroveň. Přišel jsem z Ústí nad Labem, z klubu, který sice fungoval, ale neměl ambice se dostat nahoru. V Liberci to je i vzhledem k možnostem klubu úplně naopak, ambice jsou tady pořád ty nejvyšší. V Dukle mám smlouvu ještě na příští sezonu a chtěl bych se jí odvděčit mistrovským titulem, když to letos na zlato nevyšlo.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž