„Je to o tom, že už nechci. Jiný důvod není. Prostě už toho bylo dost, bylo to fajn a už to stačilo,“ řekla chvějícím se hlasem Hoidarová Kolocová. „Není to jednoduché rozhodnutí a důvodů je nespočet. Kdyby byl jeden dva, možná by se dalo něco dělat, ale je to kombinace všeho možného, co se za poslední roky nakupilo.“
Vicemistryní Evropy se Hoidarová Kolocová stala loni v lotyšské Jurmale v páru s Michalou Kvapilovou, s kterou hrála od roku 2016. Předtím sbírala úspěchy s Markétou Nausch Slukovou, s níž obsadila páté místo na londýnských hrách.
Kvalifikace na olympiádu v Tokiu 2020 začne už za měsíc a půl, ale k hrám pod pěti kruhy se Hoidarová Kolocová neupínala. „Hrála jsem sezonu od sezony, nechtěla jsem si dávat dlouhodobé cíle,“ řekla. Navíc uplynulá sezona se jim s Kvapilovou příliš nevydařila. „Věřila jsem, že se letos posuneme herně, ale sezona byla, jaká byla, a možná to odsunulo olympiádu dál, že byla vzdálenější,“ řekla.
Nejvíce rozebírala s manželem, jestli skončit, nebo ne. Na papír si psala plusy a minusy a nakonec nepřevážilo, že plážový volejbal hraje dvacet let a má ho ráda. „Srdce už nehrálo roli. Je to založeno na racionálních věcech,“ vysvětlila.
Mezi důvody konce jmenovala i náročné cestování. „Nenávidím lítání, každý let je pro mě obrovský stres,“ odhalila. A s přibývajícími léty se jí už zajídala i tréninková dřina. „Představa další přípravy mě spíš děsí, než láká. Už jsem si nechtěla huntovat tělo víc a víc. Každý rok je znát. Bolívalo mě rameno, teď už i koleno a druhé koleno a trochu záda a každým tréninkem se může přidat něco navíc,“ podotkla.
Čtyřnásobná mistryně republiky se naposledy na písku představila začátkem srpna ve Vídni. Na Světovém okruhu slavila Hoidarová Kolocová se Slukovou triumfy na akci kategorie Open v Praze na Štvanici a na Grand Slamu v Berlíně.
Se Slukovou zpopularizovaly v Česku plážový volejbal. Říkalo se jim Kiki a Maki a jejich londýnský úspěch fanoušky nadchl. „Ani jsme netušily, jak tady všichni beach prožívali a stal se z něj velký sport. Jestli na tom mám trošku zásluhu, tak jsem vděčná,“ řekla Hoidarová Kolocová. Po deseti letech se ale se Slukovou nerozešly v dobrém.
Vizitka Kolocové30 let
|
Za podporu a pomoc děkovala všem lidem, od rodiny a kamarádů po trenéry. Mimo jiné vyzdvihla Rakušana Simona Nausche, kouče a manžela Slukové. „Se Simonem jsem byla nejvíc a udělali jsme největší kus práce. On tomu dává i tři sta procent. Byl velkou součástí mého profesionálního posunu,“ uvedla.
Pro parťačku Kvapilovou byla zpráva o jejím konci kariéry stále ještě novinkou. Na veřejnosti ale přijala konec spolupráce vyrovnaně. „To je život. Jejímu rozhodnutí rozumím. Nemá cenu nic lámat přes koleno. Já se musím posunout dál,“ řekla Kvapilová, jež plánuje u plážového volejbalu zůstat a zkusit hrát o Tokio 2020.
Zatímco Kvapilovou čeká hledání spoluhráčky, Hoidarová Kolocová už řeší běžné věci. „Začala jsem poklízet barák a potřebuju umýt bílé dveře, na kterých je vidět upatlání,“ řekla. Těšila se, až se manžel vrátí ze Slovenska a stráví spolu víkend. „A s mámou, ségrou a jejím prckem pojedeme na Šumavu na dovolenou.“ Dosud se zabývala pouze plážovým volejbalem a teprve v nadcházejících týdnech začne řešit, co bude dělat dál. Rozhodně by chtěla mít děti. „Nejsem těhotná, ale v budoucnu bych ráda byla a kromě role matky bych ráda měla i nějakou pracovní roli, ale o tom teprve budu přemýšlet. Opravdu jsem to neřešila,“ řekla.
Nebránila by se případné nabídce ze svazu, ale určitě nechce zase cestovat. „Mám zkušenosti, které by mohly někomu pomoct. Nezavírám další dveře, je to možnost, ale nejsem si jistá, že to je to, co bych chtěla,“ uvažovala Hoidarová Kolocová.
Je si vědoma, že jí začne beachvolejbal v dohledné době chybět. „Budou mě svrbět ruce, o tom jsem přesvědčená,“ řekla a jedním dechem dodala, že dobře ví, co znamená být profesionálním sportovcem. „O jaké jde odříkání a trápení. Nikdy neříkej nikdy, ale bedlivě si to promyslím. A mimochodem, už jsem docela stará.“
