Pražané navíc ve třetím setu (25:14) soupeři ukázali: Ještě se máte hodně co učit! Od juniorů se toho před začátkem sezony příliš nečekalo. Hlasy o jasných porážkách zněly odevšad. I proto bylo překvapením minulé kolo, v němž hráči ročníků 89 a 90 potrápili Ostravu, loňského finalistu.
"Asi musíme věřit tomu, že prohrajeme. Když si myslíme, že máme šanci, jako teď, dostaneme na držku," říká zklamaně Jiří Zach, kouč týmu. "Děláme příliš chyb, které pramení z věku hráčů."
Takový hlas dokonale nahrává na smeče pochybovačům o systému, který by měl mladíkům pomoci prosadit se ve velkém volejbale. Jak výchova české reprezentační budoucnosti vlastně vypadá?
Ve čtvrtek odpoledne se mladíci sjedou z celé republiky do sportovního centra v Nymburku, kde až do neděle trénují. Poslední den v týdnu pak sehrají ve své hale extraligový zápas. "Systém zatím nechci hodnotit, na to je brzy, ale vidím, jak se hráči zlepšují," říká Zach.
"Takový způsob tréninku má dvě strany. Ta dobrá je, že mám šanci zahrát si extraligu, u nás bych jen seděl na lavičce," vypráví smečař Radek Svoboda z Ústí. "Škola tím také naštěstí netrpí. Horší je, že nemám moc volného času. Je to něco za něco."
Na utkání s předposledním ČZU dorazila asi stovka diváků. Ti zpočátku působili dost zaraženě, stejně jako hráči. Během první části povzbuzovali jen volejbalisté hostů a nemluvně, které o sobě dávalo vědět oranžovým chrastítkem.
Do druhého setu se zlepšil výkon hráčů i diváků, kteří poskládali volně ležící volební plakáty a začali s nimi mlátit o lavice. "Na to, že náš tým není místní, jsou ty návštěvy slušné," říká spokojeně Zach. Ani diváci ale juniory nedotáhli za ziskem byť jen jediného setu. ČZU totiž na rozdíl od domácích nedělalo zbytečné chyby.
"Když jich nebudeme dělat tolik, věřím, že se časem můžeme prosazovat," doufá kouč.
