S Ostravou se snaží třetí sezonu za sebou přejít do finále extraligy přes Olomouc. Zatím marně. V roce 2016 její tým prohrál 2:3 na zápasy, loni 1:3. Nyní je stav 1:1. Třetí duel se hraje dnes v Olomouci, čtvrtý v sobotu v Ostravě. Oba od 17.00.
Ostravanky minule doma otočily stav z 0:2 na 3:2. Nejsou tudíž bez šancí? „To nejsme. Nicméně Olomouc je stále favorit série a my se musíme snažit je překvapit,“ odpověděla Nachmilnerová. „Musíme ale vynechat pasáže, v nichž nehrajeme úplně dobře. Musíme se zlepšovat a snažit. Bude to ještě těžká série, ale je otevřená.“
Jenže ostravský celek potřebuje k postupu nejen vyhrávat doma, ale také v hale protivnic.
„Nesmíme se svazovat nějakým musismem. My jen můžeme,“ namítla Nachmilnerová. „To, že hrajeme chvíli špatně, nás nesmí svazovat. Když nakupíme hodně chyb, jsme z toho zdrbnuté. To je tím, že náš tým je pořád mladý. Změnit to může čas a vyhranost. Člověk ví, že když se vám nepovedou dva balony, tak i soupeři něco zkazí. Je to o hlavách. My můžeme doufat, že uděláme méně chyb.“
Nachmilnerová zná prostředí v Olomouci dokonale. „Tam jsem se vyhrála, protože jsem hrála nejen extraligu, ale tehdy i první ligu se Šternberkem, takže dvě soutěže, dvakrát více zápasů,“ uvedla.
Dodala, že jak v olomouckém, tak ostravském klubu měla štěstí na lidi. „Jen tak jsem mohla dokončit medicínu za šest let a v Ostravě zase mohu hrát, i když už normálně pracuji. V ostravském týmu jsem moc ráda a jsem vděčná trenéru Pommerovi i manažeru Matulovi a všem okolo, že mi tolerují práci v nemocnici na plný úvazek.“
Také dnes, kdy Ostravanky jedou do Olomouce, půjde neuroložka Iva Nachmilnerová ráno do práce. „Volno si beru jen částečně. Odsloužím si akutní příjem a potom sednu do auta k manažerovi a pojedeme na zápas.“
