Historie turnaje pořádaného londýnským All England Croquet and Lawn Tennis Club se začala odvíjet v roce 1877. Tehdy bojovali o trofej pouze muži ve dvouhře a tím, komu se dostalo cti stát u dlouhé řadě zdejších vítězů, byl Spencer Gore. Tenistky dostaly svou soutěž o sedm let později a ve stejném roce se také poprvé hraje čtyřhra. Ženou - průkopnicí se stala Maud Watsonová. Osmdesátá léta přinesla nevídanou "tyranii" v podání dvojčat Renshawových. Ernest a William dohromady nasbírali neskutečných 13 titulů.
Příchod nového století přinesl Wimbledonu punc mezinárodního mistrovství, na zdejší trávu se začali sjíždět hráči ze zámoří. Po přestávce zaviněné válkou se začíná slavná éra, kdy se v Londýně objevují hráči, kteří se počítají mezi tenisové legendy. Jména jako Suzzane Lenglenová, Bill Tillden, proslulí "Čtyři mušketýři" Lacoste, Borotra, Cochet a Brugnon stejně jako domácí hvězda Fred Perry, ti všichni přitahovali k turnaji pozornost celého sportovního světa.
Druhá světová válka přinesla turnaji nejen další nucený klid, ale také pád bomby přímo na centrkurt. Ten tak musel být přestavěn, aby se v roce 1946 mohlo zase hrát. Konečně se začaly výrazně ozývat údery zvuky raket v českých rukou. Jaroslav Drobný se poprvé v roce 1949 podíval do finále a po stejném výsledku o tři roky později se konečně radoval v roce 1954. Ve finálové bitvě tehdy přehrál slavného Kena Rosewalla 13:11, 4:6, 6:2, 9:7.
Stolle, Laver a Newcombe, tato jména ovládala dění ve Wimbledonu šedesátých let. Zároveň začíná velká éra Billy-Jean Kingové. V roce 1962 si finále zahrála slavná matka slavné dcery, paní Věra Suková. Český tenis se dalšího triumfu dočkal v roce 1973. Jan Kodeš porazil ve finále Rusa Metrevelliho. Tento ročník byl poněkud méně hodnotný bojkotem několika desítek hráčů kvůli zákazu startu Jugoslávce Nikkiho Piliče. Podstatným krokem v historii turnaje bylo jeho otevření jak profesionálům tak i amatérům.
V sedmdesátých letech oslavil tenisový Wimbledon sté výročí a v této době také vyrážejí velké hvězdy. Björn Borg jako první v historii získává pět titulů v řadě a poté s příchodem let osmdesátých předává štafetu takovým veličinám jako byli John McEnroe a Jimmy Connors. Tito dva hráči pak mají takřka patent na finále. Podobný souboj dvou jmen je možné sledovat mezi tenistkami. Souboje Chris Evertové a Martiny Navrátilové byly ozdobou. Jedna česká tenistka dokázala do jejich hegemonie zasáhnout. Hana Mandlíková neuspěla ve finále v roce 1981 právě proti Evertové.
Martina Navrátilová je bezesporu největší postavou celé dlouhé historie turnaje. Až s příchodem Steffi Grafové se jí objevuje zdatná konkurence. V té době už Navrátilová měla na svém kontě devět titulů ve dvouhře a další v deblu. Na mužské straně vychází v roce 1985 kometa jménem Boris Becker. Německý mladíček se ve svých sedmnácti letech stal nejmladším vítězem historie.
Devadesátá léta přinesla vítězství patnáctileté "dívenky" Martiny Hingisové, pět titulů Steffi Grafové a také velkou šňůru Peta Samprase. Také český tenis se dočkal. Při svém třetím finále se v roce 1998 konečně dočkala Jana Novotná, když si poradila s Nathalie Tauziatovou.
V textu byly použity materiály z oficiálních stránek turnaje (www.wimbledon.com)
