Sklonil hlavu, stáhl si čepici, prohrábl si vlasy. U sítě poblahopřál soupeři. Hodil ručník jednomu ze žadonících malých fanoušků. Sbalil si věci a z dvorce číslo 16 odkráčel davem ve wimbledonských uličkách do šatny.
Je možné, že nejlepší český hráč tohoto století v úterý navečer právě takhle zakončil znamenitou kariéru. Zároveň nevyloučil, že se ještě pokusí ji vzkřísit, nebo uzavřít například na US Open.
2. den WimbledonuTři české postupy, tři české porážky |
„Je brzy na nějaké definitivní rozhodnutí. Dejte mi pár týdnů, abych si promyslel všechny varianty,“ řekl po porážce s americkým dravcem 4:6, 4:6, 3:6.
Zatímco on po vleklých potížích s kyčlí na nejslavnějším turnaji ani zdaleka nemohl předvést své umění, Petra Kvitová po květnovém zranění úponu v předloktí v úterý na kurtu číslo 3 zaválela.
Tunisanku Uns Džabúrovou zdolala 6:4, 6:2 a nezdálo se, že by při utkání nějak strádala.
„Jsem ráda, že jsem vůbec mohla hrát. Překvapilo mě, jak se mi dařilo. Moje paže stále není stoprocentně v pořádku. Uvidíme, jak se budu cítit zítra ráno,“ pravila v rozhovoru přímo na dvorci.
Nemůžu předvést víc
Lehce zasmušilý, ale jinak smířený, vstřícný a sdílný Berdych mluvil s českými reportéry v místnosti, na jejíž stěně visela obrovská fotografie z července 2010, kdy se ve wimbledonském finále střetl s Rafaelem Nadalem. „To je docela vtipné, ne?“ poznamenal.
Čerstvému šampionovi z Eastbourne v prvních dvou setech povolil brejk až za stavu 4:5. Ve třetím unikl hrozbě potupného „kanára“ a snížil z 0:5 na 3:5. Víc nesvedl. „Prostě vím, že nemám natrénováno, nemůžu předvést o moc víc. Tenis je spravedlivý,“ řekl.
Tomáš Berdych v prvním kole Wimbledonu.
Bolest mu v posledních měsících často kazila přípravu. Od března ho nepustila k soutěžnímu mači. Znemožnila mu dřít jako loni na podzim, kdy usiloval o návrat na ATP Tour, který letos v lednu tak nadějně začal. Jak jen mu okolnosti dovolily, nachystal se na Wimbledon, kde ovšem okusil nepříjemný pocit.
„Býval jsem zvyklý diktovat tempo, určovat dění na kurtu. Tentokrát jsem jenom čekal, co se mnou soupeř provede. Není to situace, ve které bych si vyloženě hověl.“
Poněvadž patrně neexistuje léčba na jeho potíže, trmácení po světě pro něj čím dál víc postrádá smysl. „Snažím se hledat drobnosti, kterých by se dalo chytit. A až je všechny vyčerpám... Jednoho dne se vzbudím a poznám, že to stačilo.“
Něžný volej na závěr
O čtyři a půl roku mladší Kvitovou v současnosti nesouží tak vážné trable. Neřeší tak zásadní otázky jako Berdych. Nicméně ani ona do Londýna nepřiletěla zdravá.
Obávala se, co pochroumaná levačka v utkání provede. Raketu do ní vzala až minulý týden. Počítala s tím, že by při ostrém píchnutí musela hned odstoupit. „Příprava byla tragická,“ posteskla si poté, co navíc dva dny proležela v posteli s nachlazením.
Petra Kvitová v prvním kole Wimbledonu.
Jak o víkendu předesílala, nenavlékla si na levačku rukáv, se kterým trénovala, protože by jí vadil. Jen nad loktem a pod ním měla tejpovací pásku.
Příval mrzutostí částečně přebil trému, která ji obvykle na grandslamech ochromuje. Při nástupu na úvodní game ji vítal vřelý potlesk a povzbuzování krajanů.
Od samého začátku spolehlivě podávala, což ani sama nečekala. Servis jí pomáhal držet pozitivní myšlení. Po zvlášť vydařených ranách šermovala pěstí. „Koule!“ křičel její kondiční kouč David Vydra.
Byť ji míčky občas neposlechly a vyletěly daleko do autu, na úrovni její hry nebyla šestitýdenní zápasová přestávka tolik znát. „Manko snad doháním. Dostala jsem se do rytmu,“ pochvalovala si.
Mečbol kupříkladu proměnila po ostrém forhendovém returnu a něžném voleji, jímž balon elegantně umístila kousek za síť. Za pouhou hodinu si zajistila postup do druhého kola, v němž narazí na Kristinu Mladenovicovou z Francie.
Ulevilo se jí. A každopádně ji čekají veselejší starosti než Berdycha.
