Věděla, že je Jessica Pegulaová v laufu. Vždyť dcera majitele hokejových Buffalo Sabres a fotbalových Buffalo Bills minulý týden v newyorské generálce postoupila z kvalifikace až do čtvrtfinále.
Kvitová si zahraje osmifinále US Open, ve dvou setech přehrála Pegulaovou |
Věděla, že jsou snad všechny Američanky na domácím grandslamu nebezpečné. Třicetiletá levačka z Fulneku ovšem o čtyři roky mladší rivalku nechtěla nechat vyniknout.
Věděla, že ji musí tlačit, hrnout ji z kurtu při servisu i na returnu. Opírala se taky do druhého podání, aby se nedostávala do obrany. Jakmile ucítila šanci, uháněla k síti, kde bodovala patnáctkrát z osmnácti náběhů.
V pátek večer se sice v průběhu partie na Flushing Meadows potýkala s několika trudnými chvilkami. Sokyně si pomohla několika „prasátky“, brejkla Kvitovou v závěru první sady, v té druhé vedla 2:0.
Češka ovšem vždy pádně odpověděla a nakonec zase šťastně mávala svým třem pomocníkům na tribunu a spoustě příznivců do kamery.
Jak těžký byl mač proti rozjeté domácí tenistce, která se velmi dobře pohybovala?
Máte pravdu, že se držela se ve výměnách dlouho, i když svůj minulý zápas musela perně vybojovat. Chtěla jsem vzít hru do svých rukou a tlačit ji, abych nebyla na kurtu ta druhá. Snažila jsem se chodit do druhého servisu. Potěšilo mě, jak jsme to zvládla. Jsem ráda, že jsem vyhrála ve dvou setech a nemusela trpět ještě ve třetím.
Jakou úroveň podle vás utkání mělo?
Myslím, že jsme obě hrály dobře a že jsme předvedly povedené výměny. Některé gamy při mém servisu byly napínavé. Bylo opravdu důležité, že jsem zůstala koncentrovaná. Nenechala jsem se rozhodit, když mě za stavu 5:3 brejkla, a vzápětí jsem první set zavřela.
Ve druhém jste ale nezačala nejlépe, že?
Byla jsem trochu dole. Dotáhla jsem se zpátky na 2:2. Musela jsem docela dost zabojovat. Tam se pravděpodobně zápas lámal. Pak už jsem se cítila líp. Držela jsem si servis. Snažila jsem se chodit k síti, protože soupeřka hrála skvěle odzadu.
Jedna přestřelka o 23 úderech byla zvlášť dramatická. Zvedla jste po ní ruku nad hlavu. Chyběl vám velký aplaus?
Trošku jo. Tleskali aspoň tři kluci z týmu (trenér Jiří Vaněk, rakouský fyzioterapeut Florian Zitzelsberger a nizozemský manažer Marijn Bal). Ta výměna byla hodně náročná a důležitá, možná otočila celý set.
Hlasitě jste se povzbuzovala. Uvědomujete si, jak je teď bez obecenstva slyšet váš křik?
Je to každopádně zvláštní. Hodně zvláštní. Já takhle řvu normálně, ale v tichu všechno víc vynikne. Dneska mě víckrát napadlo, jestli jsem to nějak nepřehnala. Nevím. Nic s tím nenadělám. Myslím, že je lepší, když ze sebe dostanu ven emoce, které cítím.
Jste spokojená se svými výkony v úvodních kolech?
Mám velkou radost, že jsem pořád v turnaji. Ještě před několika týdny jsem si nebyla jistá, že se US Open vůbec uskuteční. Je svým způsobem zázrak, že se koná. Jsem ráda, že jsem se rozhodla přiletět a hrát. I bez fanoušků je tenhle areál krásný a organizace skvělá. Pořád je to grandslam. Vím, že bych si jednou vyčítala, kdybych ho vynechala.
Jak se těšíte na další střetnutí se Shelby Rogersovou, další domácí tenistkou?
Ano, přesně, další Američanka. Ještě štěstí, že sem nemůžou diváci, protože by fandili proti mně. Každopádně vím, že Shelby hrála výborně v Lexingtonu. Tady se jí taky daří. V minulosti bývala dost zraněná. Během pauzy asi hodně makala. Je fajn, že se vrátila na takovou úroveň. Má skvělý servis, dává rány. Ve většině výměn rozhodnou první dva údery. Musím být připravena na všechno.
Na US Open jsou záludné i mače s méně známými Američankami, že?
Jsou. Kdo třeba čekal, že tady získá titul Sloane Stephensová? Kdybychom měly grandslam v Česku, taky na něm hrajeme výborně. Čeká mě těžký zápas, ale ve čtvrtém kole nenajdu nikoho lehkého. Jsem nadšená, že v něm jsem. Zkusím si dál užívat pobyt v bublině a ono to nějak dopadne.
Jak jste na tom zdravotně? Ozývají se nějaká zranění, která hráčky na grandslamech často provázejí?
Bolístky mají všechny holky, ale v mém případě nejde o nic závažného. Jsem úplně v pohodě. Zažila jsem větší potíže, tady je to úplně piánko.
