Když sudí Ramos v newyorském finále Serenu Williamsovou opakovaně trestal, neustála to. Později ho obvinila ze sexismu. Tvrdí, že mužům častěji procházejí nepatřičné emoce i zakázané koučování. Při prvním veřejném vystoupení od prohrané titulové bitvy zopakovala: „Kéž bychom mohly dělat aspoň polovinu toho, co muži.“
Dost vážná obvinění od nejúspěšnější tenistky světa. MF DNES proto na turnaji v čínském Wu-chanu oslovila přítomné české hráčky: současné hvězdy WTA, ty zkušené i z nastupující generace.
Zde jsou jejich odpovědi na následující otázku. Cítila jste se někdy v tenisu diskriminovaná jen proto, že jste žena?
Petra Kvitová, dvojnásobná wimbledonská šampionka: „Ne. Nikdy jsem to takhle nevnímala.“
Karolína Plíšková, loňská světová jednička: „Ne. A myslím si, že ta situace s tím nemá absolutně nic společného.“
Květa Peschkeová, deblová veteránka: „Ne. Vůbec ne.“
Petra Kvitová
Karolína Plíšková
Květa Peschkeová
Barbora Strýcová
Kateřina Siniaková
Markéta Vondroušová
Barbora Strýcová, profesionálka od roku 2003: „Ne. Na kurtu jsem si tak nikdy nepřipadala.“
Kateřina Siniaková, fedcupová reprezentantka: „Zatím ne. A doufám, že to ani nepřijde.“
Markéta Vondroušová, v 19 letech osmifinalistka US Open: „Ne. A už to nebudu dále rozvádět.“
Jen poslední a nejmladší z respondentek s omluvou odmítla doplňující dotazy. Jinak české hráčky s tématem problém nemají. A hovoří konkrétněji než třeba Madison Keysová s Caroline Wozniackou, jež ve Wu-chanu raději formulovaly obecné odpovědi.
Mně nikdy nekřivdili
Ne že by snad české tenistky byly na kurtech vždy skupinou milosrdných sester se svatozáří. Strýcová i Siniaková se umí pořádně vztekat, obvykle klidná Plíšková letos překvapila výbuchem hněvu v Římě, kde ji svým mizerným výrokem sudí naštvala tak, že rozmlátila raketu.
S jedovatostí se nabízí: co by asi v totožný moment udělala Serena Williamsová? Byla by klidná, neboť na umpiru seděla žena?
Češky v podobných chvílích řeší spoustu myšlenek, ale nikoli to, co má kdo zapsáno v kolonce „pohlaví“.
„Když se něco stane s rozhodčím, určitě to není diskriminace,“ říká 22letá Siniaková. „Je možné, že dřív podobných věcí mohlo být více. Ale hodně se toho zlepšilo.“
U dvou momentálně nejslavnějších zdejších dam s raketou pak hrají velkou roli jejich povahy.
„Byla jsem vychovaná v pokoře. Být pořád na zemi,“ vypráví Kvitová, i přes získané trofeje a vydělané obnosy stále zdvořilé děvče z Fulneku. „Je to pro mě strašně těžká otázka. Všechno, co se dělo, mi přišlo adekvátní. I to, co se děje teď. Ani v minulosti bych zpětně neviděla žádnou věc, kdy by mi nějak křivdili.“
Plíšková to má trochu jinak.
„Asi se to dostalo někam, kam nemělo,“ říká o pofinálových debatách. Při tenisu se Plíšková často užírá sebekritikou, tady z ní ovšem promlouvá zdravá sebedůvěra: „Já se o sebe vždycky postarám, svůj názor si řeknu. Nikdy jsem v takové pozici nebyla. A myslím, že ani nebudu.“
Moje známé ženský tenis baví
Tenis v tomto ohledu nabízí dvě nejpalčivější a také vzájemně propojená témata. Zda (ne)mají brát muži a ženy stejné peníze. A zda (ne)mají trávit na kurtu stejný čas.
V prvním směru existuje rovnost na grandslamech. Ve druhém zase mimo ně, neboť pouze v Melbourne, Paříži, Londýně a New Yorku hrají Rafael Nadal a spol. na tři vítězné sady.
Časy, kdy na grandslamech dostávaly za stejné počiny nižší šeky než jejich kolegové, zažily třeba Peschkeová se Strýcovou.
„Ona je to hrozně dlouhá doba. Ani už si nevzpomínám, jestli mě to štvalo, nebo ne,“ líčí druhá z nich. A zpětně oceňuje legendu Billie Jean Kingovou, ústřední bojovnici za rovné výplaty: „Je skvělé, že to zařídila.“
Billie Jean Kingová, bývalá světová tenisová jednička, která celkem vyhrála 39 grandslamových titulů, proslula bojem za rovné postavení žen vůči mužům.
Kingová se veřejně poprvé projevila v Římě 1970, kde Ilie Nastase dostal za titul tři a půl tisíce dolarů - a ona šest stovek. Jako poslední se z grandslamů přizpůsobil Wimbledon v roce 2007.
Strýcová ovšem přidává podstatný dovětek: „Jasně, každý to může vidět jinak. Chlapi na grandslamech odehrají víc hodin a mají to těžší. Jenže my zase máme míň turnajů a na nich menší prize money.“
Příklad z Číny: příští týden se na akci WTA Premier Mandatory v Pekingu bude hrát zhruba o 8,2 milionu dolarů, Roger Federer a kolektiv si pak na ATP World Tour Masters 1000 rozdělí o milion dolarů více.
„Někde turnaje asi stojí víc o chlapy, ale to je mi jedno. Právo na to, aby si i ženské dobře vydělaly, by mělo být stejné,“ říká Plíšková. Do problematiky nezatahuje emoce, spíš argumenty: „Kolikrát chlapi nehrajou o tolik delší zápasy. Možná někoho zajímají víc, ale já zase znám spoustu lidí, které baví dívat se spíš na ženský tenis. Je v něm víc překvapení, u chlapů je to trochu stereotyp.“
Pana Andersona mi bylo líto
Obvinění Williamsové paradoxně přišla v časech, kdy se debaty o tenisové rovnoprávnosti stáčejí opačným směrem. I zmíněná Billy Jean Kingová horuje za to, aby pánové nepodstupovali „nekonečné“ tortury typu letošního wimbledonského semifinále mezi Kevinem Andersonem a Johnem Isnerem, které trvalo šest a půl hodiny.
„I já jsem zastánkyní toho, aby nemuseli hrát na grandslamech na pět setů. Je to šílené,“ říká Peschkeová. „Tenis jde pořád dopředu, regenerace potřebuje určitý čas. Viděli jsme to teď ve Wimbledonu, kdy už pan Anderson finále nezvládl fyzicky. Ať to mají stejné jako my.“
Mám nohy jak želé, úpěl finalista Wimbledonu. Tie-break, prosí tenisté |
Možnost, že by se naopak zrovnoprávňovalo prodloužením ženských duelů, zní krajně nepravděpodobně. Na to je kalendář plný až až.
„Když nemusíme hrát na tři vítězné sety, jsme v uvozovkách rády. Ale kdybychom musely, tak si taky zvykneme,“ říká realisticky Kateřina Siniaková. A do tématu, o němž třeba v USA už není příliš dovoleno žertovat, aspoň vkládá odlehčení. „Pro chlapy je to hrozně těžké, jasně. Ale oni to zvládají dobře!“ mrkne.
I v roce 2018 jistě existuje řada zemí a nemálo činností, v nichž je ženství znevýhodňujícím faktorem. Tenis však podle Češek takovou oblastí není.
Nesnaží se vidět křivdy v každém stínu. Spíš oceňují neustále se lepšící servis, který na okruhu WTA mají. Těší je, že na čtyřech největších turnajích vydělávají stejně. A považují to za standard doby.
„Nemyslím si, že by v tomhle dneska ještě měly být rozdíly,“ praví Karolína Plíšková. „Někteří chlapi si to pořád myslí. Ale ti asi mají problém sami se sebou.“
