Zvláště poslední dobou to obě dokazují. Nejprve Karolína vyhrála juniorku Australian Open a nedávno totéž dokázala ve Wimbledonu její sestra. Tento týden se obě osmnáctileté tenistky představí na turnaji ECM Prague Open na Štvanici.
Kdo z vás dvou je vůdčí typ a rozhoduje?
Kristýna: Vždycky ségra. I když je o dvě minuty mladší.
Karolína: Ale ne, já ti jen dodávám kuráž, protože se k ničemu nemáš.
Kolik hodin denně jste spolu?
Karolína: Na turnajích pořád. Odmalička bydlíme v jednom pokoji. Jen když přijedeme do Prahy, tak se občas oddělíme.
Ráno vyskočíte z postele také společně?
Karolína: Kdepak, já mám nařízeného budíka a ségra vyspává. Dělám jí posluhu.
Kristýna: Protože chodím později spát. Usínám u Facebooku.
sestry plíškovy odpovídaly čtenářům idnes.cz zde
Na první pohled se oblékáte jinak. Snažíte se hodně odlišovat?
Karolína: Nechceme být kopie. Ségra je teď blondýna, já ne. Každá máme svůj šatník.
Hádáte se někdy?
Kristýna: Málo. Kvůli oblečení. Že si ségra půjčí něco ze skříně a ani se mě nezeptá.
Karolína: Jelikož bys mi to nepůjčila, tak si rovnou beru (Kristýna se zamračí a vrtí hlavou). Ponorky občas přijdou, ale žádné hádky do krve, maximálně se hádáme půl dne.
Kdo dře víc na tréninku?
Karolína: Trénujeme stejně.
Kristýna: Já si myslím, že trénuju víc. Ségře se občas nechce.
Karolína: Že nechce? (vyděšeně se podívá na sestru) To si nemyslím. Ani náhodou.
Kristýna: Přijdeš mi taková línější.
Karolína: Hmm, jen tvůj pocit... (obě rázem mlčí)
Další příklady dvojčat ve sportuBob a Mike Bryanové
|
Kristýna: Já!
Karolína: Ne, já! (konečně se opět rozesmějí)
K tenisu vás přivedli rodiče?
Karolína: Ano. Pocházíme z Loun, byl tam malý tenisový klub, dva trenéři. Chodily jsme dvakrát týdně na kurty. Až později se to začalo stupňovat. Teď jsme už pátý rok na Štvanici, máme osobního trenéra a finančně nás podržela firma ECM, která nám pomohla v nejtěžší době, kdy už nás rodiče nemohli tolik podporovat.
Kristýno, jako dítě jste byla lepší tenistka než Karolína a pak se to otočilo. Proč?
Kristýna: Do patnácti jsem byla výš. Pak jsem se dost prala s psychikou. Teď mě trenér Bedáň hodně učí hrát big pointy čili důležité míče. Umění tenisu není v pěkných úderech, ale v tom, jak zápas vyhrát.
Karolína: Ségra mě už dohání! Od juniorky na Australian Open, kterou jsem vyhrála, má lepší výsledky, vyšel jí Wimbledon. Já spadla na 206. místo na světě, ona poskočila na 251.
Jakou máte mezi sebou bilanci?
Karolína: Až do letošního jara jsme se v juniorkách ani v ženách nikdy na turnajích nepotkaly. Pak jsem ségru porazila v Japonsku 6:4, 6:2 a ona mi to vrátila za pár dní v tříseťáku s kanárem na závěr. Takže 1:1.
Co platí na Karolínu?
Kristýna: Má báječný servis, takže i když hraje špatně, je těžké ji brejknout. Platí na ni co na každou tenistku, aby běhala.
Zatím jste výkonnostně vyrovnané, jezdíte tytéž turnaje. Co až se nůžky mezi vámi rozevřou?
Karolína: Máte pravdu, pokud se jedna z nás zlepší a druhá zůstane stát, budeme se muset rozdělit. Každá pojede jiné turnaje. Pak bude problém. Už tím, že máme stejného trenéra. Nejradši budeme pořád spolu.
Při trénincích jste také spolu na kurtu. Vyhovuje vám to?
Karolína: Ale jo. Ono to ani jinak nejde, v cizině během turnajů nenajdete moc volných kurtů.
Co trenér Bedáň? Dceru dovedl neúprosným drilem na 16. místo na světě. Je i na vás přísný?
Karolína: Je, jako na každého. Jenže speciálně my dvě jsme to potřebovaly. A stále potřebujeme.
Kdo vás zná, ten skutečně říká, že na talent trochu hřešíte.
Kristýna: Táta na nás byl přísný, ale pak jsme dva tři roky povolily a teď nás trenér Bedáň vrací zpátky.
Karolína: Nedostaly bychom se nahoru s někým, kdo nám bude odpouštět chyby. Potřebovaly jsme trenéra, který s námi bude jezdit po světě a bavit se s námi i po tréninku.
Co vám odpustí?
Karolína: Nic! Každý úder, každý dřep musí být předpisově.
Kontroluje vás? Musíte psát deník?
Kristýna: Ano, od začátku roku, kdy nás trenér Bedáň převzal. Denně něco napsat. Naše pocity ze zápasů a tréninků, jak nám šly údery, jak jsme pracovaly na kondici... Je to dobrá věc. Vracíte se a můžete srovnávat. Občas tam dám i něco soukromějšího, nějaké jméno nebo citát.
Váš manažer Vladimír Houdek říká, že obě máte na světovou třicítku. Souhlasíte?
Karolína: Všichni říkají, že máme šikovné ruce. Jenže podle trenéra musíme víc pracovat. Talent jsou prý tři procenta k úspěchu.
Kristýna: Mám strašné výkyvy. Musím si víc věřit!
Karolína: Výkyvy... Trenér říká, že jeden den bych porazila holku ze světové desítky, jindy prohraju s šestistou.
Určitě můžete být ideální deblový pár. Levačka Kristýna, pravačka Karolína. Co víc si přát?
Kristýna: To určitě!
Karolína: Už jako menší jsme si přály vyhrát spolu nějaký grandslam. A to nám zůstalo.
Kristýna: Tak jo, ségra, jdeme do toho!
Karolína: Už jsme se s trenérem o tom bavily, že deblům začneme věnovat čas.
Co byste dělaly nebýt tenisu?
Karolína: Jiný sport. Třeba basket. Škola mě moc nebere, nejsem studijní typ.
Kristýna: Rybářky bychom byly. Tohle milujeme.
Vozíte po světě rybářské pruty?
Kristýna: To ne, nemáme rybářské lístky do ciziny. A hlavně by nás trenér roztrhl, kdyby viděl, že do bagu si k tenisovým raketám dáváme pruty (obě se k nezastavení rozesmějí). My ho tím jen škádlíme. Fakt je, že když vidíme řeku, tak brečíme, protože musíme na kurt.
Nemusíte litovat, děláte výnosný sport. Máte společný účet?
Karolína: Každá svůj, ale stejně když někdo něco platí, tak pro obě.
Kristýna: Máme limity, abychom moc nevybíraly. Občas nás chytnou nákupní horečky. Tuhle jsem si chtěla koupit foťák za třicet tisíc.
Víte, kdo vydělal tenisem víc?
Kristýna: Ségra je na tom o maličko líp (Karolína vydělala 48 386 dolarů, Kristýna přes 32 tisíc).
Co si jednou koupíte, až si tenisem pořádně vyděláte?
Kristýna: Pozemek někde na samotě a postavím si barák podle svých představ. Pořídím si psy, začnu fotit, rybařit...
Sama bez přítele? Karolína má Iva Mináře (daviscupový reprezentant), vy nikoho. Nelitujete?
Kristýna: Vůbec. Nechci se zatím moc vázat. V tenisu jsem pořád mezi mnoha lidmi, přitom mně se líbí klid a příroda.
Karolína: Ona říká, že je spokojená sama, ale určitě kecá. (směje se)
Napadá mě, jestli u tenisu vydržíte. Jestli neskončíte jako Kurnikovová a Vaidišová, u nichž se tenis dostal na druhou kolej.
Karolína: My nehrajeme tenis, abychom pak přesedlaly na modeling.
Kristýna: Nicol dělala léta tenis, ale pak se jí to v hlavě obrátilo a zjistila, že tenis není to první, co by ji v životě bavilo. Jen mít tu dřinu.
Karolína: Já myslím, že jestli se někdy dostaneme nahoru, třeba do padesátky, tak focení a podobné věci budou jen jako doplňková zábava. Ne, že utečeme od tenisu, i když bolí a každé ráno musíme běhat, což nesnášíme. Focení, to se namalujete, stoupnete si, usmějete se a cvak. Bezbolestná práce.
Sestry Plíškovy: desetkrát, jaké jsmeRuka, výška a váha
|