"Nějaké internetové stránky, kde se dá najít i živé video ze zápasů, sice máme, ale teď to nikde nevysílali. Takže jsme jen sledovali, jak naskakují jednotlivé míče ve skóre," popisuje otec Jiří.
A přiznává, že zažíval podobné pocity, o kterých mluví před důležitými bitvami i většina sportovců: "Před zápasem jsme byli docela nervózní, ale jak už se začalo hrát, tak to z nás spadlo. Ale prožívali jsme to hezky."
Hned po vítězství jejich dcery se začalo v domě Kvitových slavit. "Slzičky jsou při takových událostech vždycky na místě. Odpoledne jsme to pak vyrazili ze sebe dostat ven, ale večer asi ještě trošku posedíme," uvažoval Jiří Kvita, který celý den vyřizoval ohromné množství telefonátů.
"S gratulací se nám ozývá jeden známý za druhým, mluvili s námi i lidé z prostějovského klubu. Ale mobily máme dobře nabité, baterka to vydrží," pousmál se.
Došlo i na dojemný rozhovor s dcerou. Domů volala hned poté, co absolvovala závěrečný ceremoniál, při němž nepostála chvíli v klidu. Ať už kvůli svému vzrušení z prvního triumfu, či citelné zimě a chladu.
"Mluvil jsem s ní tři čtvrtě hodiny po zápase. Bylo na ní poznat, jak moc je šťastná," vypráví otec.
Petru příští týden čeká vystoupení na Australian Open, prvním grandslamu letošní sezony v Melbourne. Na úvod jí osudí určilo třináctou nasazenou Bělorusku Viktorii Azarenkovou.
"Má těžký los, ale to si holt nevybere," hodnotí Jiří Kvita. Až poté dojde na setkání s rodiči. "Když bude nominovaná na Fed Cup proti Španělkám, který se hraje začátkem února v Brně, tak bude snad týden trénovat doma nebo v Prostějově. Aspoň chvilku si jí tak užijeme," dodal.
Díky úspěchu v Tasmánii levoruká hráčka ve světovém žebříčku poskočí ze 49. místa do čtvrté desítky. Měla by se dostat na úroveň Benešové, tedy aktuálně nejlepší české hráčky. Podle jejího otce jí však sláva do hlavy ani teď rozhodně nestoupne. "Určitě ne. Petra byla vždycky skromná, takže i její úspěchy bereme normálně tak, jak přichází."
