Zmíněné skutečnosti jsou spíš okrajové. Uvnitř zůstává milou osobou z malého města bez manýr primadon.
V neděli ráno poctivě odepisovala na všechny esemeskové gratulace. Plánuje, že rodičům přispěje na stavbu domu. Přitom v sobotu ukázala světu, že v ní dál dřímá povaha šampionky, která ze sebe v rozhodující chvíli vyždímá to nejlepší.
Hodně o ní svědčí následující slova jejího kouče Davida Kotyzy: „Věřil jsem, že ve Wimbledonu může zahrát výborně. Strašně jsem jí věřil a hrozně jí to přál. Jsem šťastný, že to dokázala. Neznám holku s tak slušnou povahou, aby zároveň v téhle džungli takhle dobře dokázala přežít. Kombinací sportovních a osobních vlastností je pro mě výjimečná.“
Mezi svými wimbledonskými triumfy musela Kvitová prokráčet dosti klikatou stezkou. Sezonu 2011 dotáhla brilantně, dotlačila Česko k Fed Cupu, sama ovládla Turnaj mistryň v Istanbulu. Přiblížila se pozici světové jedničky.
Jenže postupně se dostávala do drtivého svěráku vnitřního a vnějšího tlaku: cítila očekávání ze svého okolí a zároveň sama od sebe žádala stále stejné výkony. Na jednotlivých podnicích musela obhajovat spoustu bodů.
S psychologem Michalem Šafářem hledali recept, jak se s novou situací vyrovnat. Učila se, jak zahánět trému. Jak ji přetavit v energii. Jak přijímat roli favoritky.
Jenže působily na ni i jiné vlivy. Loni se složitě rozcházela s přítelem Adamem Pavláskem. Poté si ji namlouval Radek Štěpánek, jejich vztah končil letos na jaře. Nedokázala izolovat soukromí od své práce. „Na Petře je obvykle vidět, jak se cítí,“ říká Šafář.
Při zápasech pak někdy vypadala jako hromádka neštěstí. Jako by nejraději byla někde jinde.
S kapkou zklamání ji pozorovala i Martina Navrátilová, kterou Kvitová nesmírně uznává: „Petra vyhrála Wimbledon o rok dřív, než měla. Byl to pro ni velký skok, titul jí dramaticky změnil život. Asi by líp snášela pomalejší vzestup. Pochází z menší země, je privátní člověk a najednou se z ní stala hvězda. Musel to být šok.“
Kvitovou ovlivňovaly i zdravotní trable. Tíží ji astma, brzdila ji zranění. Vyměňovala kondiční trenéry. Občas práci na fyzičce poněkud odbývala. Až loňské angažování Marka Všetíčka, jenž léta úspěšně připravuje Štěpánka, ji nasměrovalo zpátky do špičky.
I v sobotním finále se ukázalo, jak je silnější, obratnější, rychlejší. „Mára trpělivě a důsledně makal na zlepšení její kondice,“ chválí kolegu tenisový kouč David Kotyza.
S ním zase Kvitová, jak sama říká, oproti roku 2011 vybrousila forhend. A taky podání, jímž v posledních dvou týdnech týrala všechny soupeřky.
Byť se to zdálo málo pravděpodobné, přece jen našla cestu zpět na vrchol. „Teď musí být šťastná, věří si mnohem víc,“ říká Navrátilová. „Chvíli to trvalo, ale teď už je v dobré pozici. Nepočítám, že bude na další grandslam čekat zase tři roky.“
I Šafář soudí, že Kvitová je nyní lépe připravená na pozornost médií, sponzorů a diváků i na touhu soupeřek ukázat se proti hvězdě. „To nemusí automaticky znamenat, že to zvládne,“ říká její psycholog. „Ale já jsem přesvědčený, že to dokáže.“
