Úspěšná strategie: ve finále Wimbledonu v pětisetové a pětihodinové řeži udolal miláčka ochozů Rogera Federera.
Čtvrtým titulem z posledních pěti grandslamů potvrdil, že je nejúspěšnějším tenistou současnosti - a naznačil, že může být i tím nejúspěšnějším v dějinách.
Jaké další otázky jeho slavný triumf vzbuzuje? Tady je pět nejzajímavějších témat ohledně Djokoviče a jeho budoucnosti.
Proč na něj Federer neumí?
Odpověď je i ve výše uvedeném citátu. Djokovič je skvělý tenista, ale ještě silnější než tělo je jeho hlava. „Fyzicky jsem zažil těžší duely, ale mentálně byl tenhle nejnáročnější v kariéře,“ přiznal.
Federer nezvládl klíčové chvíle tak jako on. Ve třech tie breacích udělal 11 nevynucených chyb - Srb žádnou! Djokovič rád líčí, jak si dopředu vizualizuje všechny zápasy v mysli: „A vždycky se vidím jako vítěz. Na kurtu si zase i v nejtěžších chvílích tím spíš připomínám, že jsem ve finále, protože něco umím - a že jsem lepší než soupeř na druhé straně.“
Jakmile to převede do praxe, dostane se protivníkovi do hlavy a umoří ho tím, že ho nutí chybovat, zatímco sám je pevný jako železobeton. I proto ho Federer neporazil od Turnaje mistrů 2015.
Kdy překoná Federerův rekord?
Božský Roger vyhrál 20 grandslamů, Djokovič je na 16, mezi nimi je 18násobný vítěz Rafael Nadal. „Tihle dva jsou důvod, proč se pořád držím na nejvyšší úrovni,“ přiznává Djokovič. „A hlavně Roger mě inspiruje v tom, že lze být tak dobrý i v takovém věku.“
Federerovi bude v srpnu 38 let, Djokovič je o šest let mladší. Pokud mu vydrží forma a chuť, dá se u něj počítat se dvěma (až třemi) triumfy za rok, s výjimkou pařížské antuky je teď všude hlavním favoritem, na US Open ostatně obhajuje titul.
Federer naopak od loňského Australian Open žádný nový „zářez“ nepřidal - za takového souběhu okolností vypadá rok 2022 jako reálné datum pro změnu na trůnu.
Proč teď tak září na grandslamech?
Proto, že formát na tři vítězné sety sedí Djokovičovi jako málokomu. „Nedá vám zadarmo prakticky nic. Pořád ho musíte tlačit, aby chyboval, být agresivní,“ líčil poražený Federer.
Držel se tedy jediného možného plánu a stejně to bylo málo. Zatímco on sám poslední dobou klopýtl (loni ve 4. kole v New Yorku, letos ve stejné fázi v Melbourne), Djokovič je už rok obdivuhodně konstantní, vždyť i v Paříži prohrál až v semifinále v pěti setech.
Je na něm ohromně znát, že si věří za každé situace. Jako světová jednička navíc ví, že nikoho z dvojice Federer, Nadal nemůže dostat dříve než ve finále, díky čemuž může postupně gradovat formu.
Jak dlouho hodlá ještě hrát?
Tohle vypadá jako jediné potenciální omezení pro muže bez zjevných limitů. Poté, co Djokovič v roce 2016 poprvé ovládl Roland Garros a zkompletoval kariérní grandslam, postihla ho jakási krize identity. Víc času trávil ve společnosti samozvaného guru Pepeho Imaze, dočasně ztratil dravost vítězů, k tomu ho soužily zdravotní potíže. Ale vrátil se, jak už to u hrdinů bývá, posílený.
„Věk momentálně nevnímám jako žádný omezující faktor,“ popisoval ve Wimbledonu. Co by jej tedy mohlo zastavit? „Podstatný je život jako takový. Nejsem jenom tenista, ale také manžel a otec. Věci musejí být v rovnováze. Člověk potřebuje najít správné podmínky, správnou podporu. K tenisu necítím žádnou povinnost, žádné závazky - hraju ho proto, že tento sport miluju a v tom mě podporují mí nejbližší.“
Pokud taková spokojenost tátovi syna Stefana a dcerky Tary vydrží, může při své výtečné kondici vydržet klidně do „federerovského“ věku, čili dalších pět, šest, sedm let.
Kdy bude zbožňován jako jeho rivalové?
To nejtěžší na konec. Chorály „Roger, Roger“, bouřlivé oslavy každého bodu pro Federera... Co do podpory to byla jasná partie, i když Djokovič tisíckrát úspěšně přesvědčoval své smysly, že decibely z hlediště patří jemu. Do mimořádné rivality Federera s Nadalem vstoupil jako „třetí vzadu“.
Švýcar Roger Federer (vlevo) a Srb Novak Djokovič pózují před začátkem finále Wimbledonu.
Fanoušci ho stále vnímají tak trochu jako nájezdníka na jejich hrdiny. „Věřím, že pokud vydržím, budu za pár let poslouchat podobné chorály já,“ pronesl po finále.
Což zní pravděpodobně: tou dobou bude Federer prakticky jistě ve sportovní penzi, Nadalovo tělo je rovněž opotřebované. Až ve chvíli, kdy zůstane sám mezi zbylými tenisovými smrtelníky, se Djokovič patrně dočká takového množství lásky a zbožňování, jakou dostávají jeho největší soupeři.
Pořád ho ale může hřát, že je i tak umí porážet.
Jako teď ve Wimbledonu.
