Šikovní chlapci se narodili na Floridě, kde tráví většinu dětství, a cítí se být Američany. Řadu českých sportovních fanoušků píchá u srdce: Vždyť jednou mohli na ATP Tour, v Davis Cupu a na olympiádě válet za nás!
Aby ta bolest nebyla jen šimravá, lze zmínit další talenty, jejichž rodinné kořeny vězí hluboko v českých dějinách, přesto reprezentují vlajku s hvězdami a pruhy.
Elizabeth a Mark Mandlíkovi. Sebastian Korda. Maxmilian Damm. Nebo Natalie Suková, třebaže ta se nyní víc věnuje studiu žurnalistiky.
A aby v tom nebyli tenisoví příznivci sami, taky ti golfoví leckdy zalitují, že i Jessica a Nelly Kordovy jsou Američanky. Pro vlast svých předků jsou ztracenou generací.
Česká pouta
„Vysprchuj se, osuš si vlasy a přijď sem,“ sekýruje Kodat potomka, jenž se v lijáku zapomněl v tréninkové řeži na štvanickém kurtu.
„Kde mám toho svýho Sabonise? Musím mu donést jídlo!“ podotýká poté Damm a rozhlíží se po restauraci. Čahouna nachází v rohu místnosti, kde sedí u stolu s Kodatem juniorem a dalšími Američany.
Natalie Suková zkusí navázat na dynastiiSlavný tenisový rod Sukových má pokračovatelku. Natalie nejdřív vystuduje sportovní žurnalistiku, pak se zkusí tenisem živit. V kariéře jí pomáhají táta Cyril a teta Helena, bývalí grandslamoví šampioni. více |
Jejich hoši se na Floridě kamarádí, hrají spolu debla, náleží do samotné špičky své věkové kategorie. Připravují se v rozlehlém a přepychovém národním centru USTA v Orlandu. Dřou na kurtu i v posilovně s vidinou profesionální kariéry.
„Někdo mě bere spíš jako Čecha, ale hraju za Ameriku,“ říká Kodat, zdvořilý blonďák, žádný náfuka se sebevědomím jako Grand Canyon. „S Martinem si děláme srandu, že jsme americký tým v uvozovkách.“
Na Facebooku si přidávají přátele z obou kontinentů, jako by přes Atlantik postavili most či se nad ním rozkročili, podobně jako kluci a holky s podobným osudem, v jejichž životě se mísí vlivy obou národů.
Cyril Suk s dcerou Natálií.
Mandlíkovi, Dammovi, Kordovi, Kodat nebo Suková se jako malí dívali na večerníčkové pohádky. S češtinou zápolí obtížněji než s protivníky na opačné straně sítě, ale rádi jezdí na léto za babičkami a dědy, kde s chutí slupnou svíčkovou či řízky. Podobně jako jejich známí z Prahy, Prostějova či Plzně milují tenis, putují po turnajích, uctívají Federera, štve je škola a baží po titulech. Jen se víc cítí jako Američané.
Volnost pro děti
Dosud poslední český grandslamový šampion Petr Korda o sobě četl, že je zrádce. Že se vůči vlasti zachoval neomaleně, když se s manželkou usadil na Floridě a pro cizí stát vychoval esa. Jako by Amíci neměli dost svých skvělých sportovců, že?
Korda na Wimbledonu, kde provázel talentovaného Sebiho, říkal, že se snažil chránit jej a dcery před srovnáváním s ním, vítězem Australian Open 1998.
Mám český pas. Nejsem zrádce, tvrdí Korda |
„Třeba by nebyli tak úspěšní, kdyby vyrůstali v Česku pod neustálým presem, že jsou Kordovi. Nechtěl jsem je mít pod mikroskopem. V Americe mají volnost,“ řekl v rozhovoru pro iDNES.cz.
Tvrdí též, že denně pročítá zprávy o biatlonistce Gabriele Koukalové, rychlobruslařce Martině Sáblíkové, fotbalové lize nebo krajanech v NHL. Jsem hrdý Čech. Ani nemám americký pas.“
Podobně hovoří Damm senior: „Pořád se cítím jako Čech. Chci, aby moje děti věděly, odkud pocházím. V životě naší rodiny se snažím udržovat český nádech.“
Výchova někdejších hvězd, jež se na přelomu tisíciletí odstěhovaly na Floridu, skutečně zanechává na malých Američanech stopy. Nejstarší z Dammových potomků, Maxmilian, si na Facebooku nastavil profilovou fotografii, na níž pózuje s Andrejem Šustrem a Ondřejem Palátem, borci Tampa Bay Lightning.
Aleš Kodat (vpravo) se synem Tobiášem.
Sebi Korda fandí útočníku Jakubu Vránovi, s nímž si kdysi v žácích posílal kotouč mezi mantinely v Letňanech. Na kurtech se seznámil s vrstevníkem a sokem Ondřejem Štylerem.
Dvojčata Mandlíkova si pamatují pohádkového krtka, máma jim v autě pouští Chinaski. Toby Kodat si jako děcko oblíbil kutily Pata a Mata, stále ho baví příběhy Čtyřlístku.
Do Prahy se těší, trénují na Štvanici nebo na Spartě. Tátové Kodat a Damm se s místními kolegy scházejí na kus řeči v pražských pohostinských zařízeních. Vycházejí si vstříc i na dvorcích, pomáhají si. Nepřipadají si jako cizáci.
„Už jsem na turnaji slyšel rodiče: Proč nám sem taháte Američany? Ale to je čecháčkovství, konkurence je prospěšná,“ říká Damm. A dál líčí: „S Aldou dáme pivo i na Floridě, s Cyrdou Sukem jdeme na golf. Petr Korda se s nikým moc nepřátelí. Zato hokejista Honza Hlaváč bydlí přes ulici, vidíme se denně.“
Magnet s názvem Florida
Čím to, že právě ve slunečném státě na jihovýchodě USA se vytvořila česká kolonie? „Asi mě všichni kopírujou,“ pronesl vesele Korda.
Důvody jsou ale logické. V městech jako Boca Raton a Bradenton se kousek od moře žije příjemně, okolo stovky kurtů. V příhodném podnebí se dá i v zimě bušit do tenisáků. Vyhledávaným centrem je Akademie IMG, ve které si malý Kodat zapinkal například s Keiem Nišikorim.
„Japonci přitáhli asi sto kamer a já ho jednou pěkně prohodil. Docela jsem si to užil,“ říká.
Machři oboru předali potomkům užitečné geny, mají známosti, ovládají výchovné know-how. Využívají vstřícnosti americké federace, jež nechává talenty ve svých areálech trénovat zadarmo, zajišťuje volné karty do turnajů. „S americkými trenéry se dá mluvit, nehledí u kluků jen na žebříček, ale taky na jejich potenciál,“ kvituje Kodat.
„Český svaz má méně sponzorů, menší vliv, jeho podpora je výrazně nižší,“ říká Damm. Do Bradentonu prvně přiletěl v prosinci 1993, časem se tu usadil. Nalezl kraj zaslíbený. Pro sebe i děti. Stejně jako Korda, Kodat, Suk a Mandlíková.
POHLED: Vyhnaní šampioni a novodobí zrádci Cyril Suk s dcerou Natálií. Dějiny českého tenisu jsou protkané příběhy ztracených šampionů a trofejí. Děkujme soudruhům z KSČ, že vyštvali Jaroslava Drobného, Martinu Navrátilovou a Ivana Lendla. Před šikanou režimu prchla i Melanie Molitorová s dcerou Martinou Hingisovou. Kdyby rozpínaví Rusové nepřinutili malý stát k utopickému společenskému experimentu, seznam československých a českých grandslamových triumfů by byl oněkolik desítek zápisů bohatší. Hvězdy „buržoazního sportu“ nezapadaly do rovnostářského řádu, v němž zuřiví bolševici nechali málokoho vyčnívat. Dráždily vrchnost cestováním po dalekých končinách, vydělanými dolary i mezinárodní slávou. Aby si uchovaly šanci dosáhnout ve své branži na vrchol, jednoduše nemohly zůstat. Návrat z výpravy do historické slepé uličky národu trvá a tenis tu ještě v úvodu 21. století na čtyřicetiletou mizerii doplácí. I po sametové revoluci se řada dam a pánů, kteří s raketami dobyli svět, usadila v cizině. Mandlíková, Korda, Damm, Suk i kouč Kodat vychovávají děti na Floridě. Když se navíc Hana Mandlíková asi před deseti lety zkoušela se svými dvojčaty vrátit do vlasti, po šesti měsících snahu vzdala. Už si nezvykla na odlišné, leckdy protivné a podrážděné, minulostí poznamenané chování krajanů. Těžko vinit ji, Kordu a ostatní, že pro rozvoj svých potomků svobodně hledají nejvhodnější prostředí. Bylo by bolševicky nízké označovat je za zrádce. Nemá cenu trýznit se představami, že některé z jejich dětí jednou vyhraje Wimbledon pro USA. I tak mohou udělat Česku, kam rádi jezdí na prázdniny, výtečnou reklamu. A ať si jen nestýskáme a nespíláme Gottwaldovi a jeho následovníkům, uvědomme si, že i český tenis vydělává na migraci z východu. Kateřina Siniaková, jejíž otec pochází z Moskvy, válí za Česko na WTA Tour i ve Fed Cupu a její bratr Daniel už též hraje za výběr do 14 let. |
