„To není pravda, že jsem chtěla moc peněz,“ namítla před týdnem při křtu knihy Jana Kodeše. „Chtěla jsem přispět svými zkušenostmi. Jenže tak je to tu pořád. Někdo chce něco dělat od srdce a je zašlápnutý.“
Svaz reagoval oficiálním prohlášením, v němž uvedl: „Paní Mandlíková požadovala za dozor nad tréninkem tří nejlepších juniorských hráček bez odpovědnosti za výsledky základní plat 120 000 Kč plus bonusy měsíčně za práci pondělí–pátek od 9 do 11 hodin, v době, kdy budou její děti ve školce. Jakékoliv jiné časové rozpětí z její strany striktně vyloučila, stejně tak podmínkou byla působnost pouze v Praze na Štvanici.“
Mandlíková včera pro MF DNES upřesnila: „Oni mi naopak nabídli 20 tisíc měsíčně, to je přece jen pod moji úroveň.“ Zásadně nesouhlasí s tvrzením, že byla ochotna pracovat pouze dvě hodiny denně. „To je lež. Řekla jsem jim, že jsem k dispozici až do půl třetí odpoledne, kdy se děti vrací ze školky, klidně pět hodin denně. Nevím, kde vzali ty dvě hodiny.“
Mandlíková ujišťuje, že při stejné práci v Americe činí plat předních tenistů mnohem více než 120 tisíc korun měsíčně. „Ale já nechci srovnávat, tady jsou finanční možnosti jiné. O peníze mi fakt nešlo. Kdyby mi řekli, že mi mohou dát maximálně třeba jen 40 tisíc, vzala bych to. Ale brát 20 tisíc jako obyčejný trenér? Přece jen jsem něco v tenise dokázala a mám nějaké zkušenosti, ne?“
Svaz v prohlášení dále uvedl, že odmítla převzít za odměnu 100 tisíc korun funkci kapitánky družstva žen při třídenním halovém mistrovství Evropy v Českém Krumlově. „To je pravda, cestovat mimo Prahu jsem nechtěla,“ souhlasí Mandlíková.
Avšak zásadním problémem, proč jednání zkrachovala, byla podle ní špatná komunikace a neochota činovníků svazu ke změnám. „Prezident svazu pan Kaderka se se mnou už ani nechtěl podruhé sejít, poslal jen své podřízené,“ říká tenistka. „Cítila jsem, že nechtějí, abych jim to tam překopala, což by se stalo. Ale když chtějí, aby tu někdo vyrostl, musí se některé věci změnit.“
