„Tenis byl, je a bude celý můj život. Jenže čas člověk nezastaví a bolavému tělu neporučí. Moje kariéra měla všechno, co mít měla. Dřelo se, bolelo to, prohrávalo se, vyhrávalo se,“ doplnil na Instagramu.
Momentálně ve světovém pořadí figuruje až na 974. místě, turnaj naposledy hrál loni v říjnu.
Nejúspěšnější období kariéry zažil v letech 2012 až 2014. V Davis Cupu při dvou titulových jízdách zdatně doplňoval Tomáše Berdycha a Radka Štěpánka, s prvním jmenovaným v úvodním kole soutěže v roce 2013 bojovali se Švýcary sedm hodin a dvě minuty, což je dodnes nejdelší deblový zápas na okruhu ATP.
A mezi elitou posbíral Rosol několik výrazných úspěchů i při individuálním soutěžení.
V roce 2013 ovládl turnaj v Bukurešti, o rok později slavil ve Winston-Salemu. V sezoně 2014 rovněž postoupil do dalších dvou finále a dosáhl na zmíněné žebříčkové maximum, kariéru si ozdobil i třemi turnajovými vavříny za čtyřhru.
Patrně nejvýrazněji se do tenisových dějin zapsal 28. června roku 2012, kdy ve druhém kole Wimbledonu šokoval Rafaela Nadala. Světovou dvojku a v té době už dvojnásobného londýnského šampiona coby stý hráč žebříčku zdolal 6:7, 6:4, 6:4, 2:6 a 6:4.
Stále naživu. Deset let po triumfu nad Nadalem se veterán vrátil na Wimbledon |
„Strach z velkého jména jsem zavřel v sobě. Nechtěl jsem mu ukázat, co se ve mně děje,“ popisoval tenkrát. „V pátém setu jsem se dostal do tranzu a necítil nic. Nemyslel jsem na vítězství, což mě asi zachránilo. Jinak bych se třeba roztřepal.“
Ve čtvrtek naznačil, že by se u tenisu rád pohyboval i nadále.
„Je čas přenechat to mladším a těšit se, že štafetu třeba jednou převezme můj syn Luka. Možnost a podporu, jakou jsem dostal já, mít určitě bude.“
