„Letos ze sebe vymáčknu všechno, abych se v singlu vrátila do špičky,“ pravila devětadvacetiletá levačka na Australian Open, kde obdivuhodně otočila bitvu s belgickou ranařkou Wickmayerovou.
V závěru druhého setu vymazala devět jejích mečbolů, čímž vyrovnala grandslamový rekord. Totéž se v dějinách přihodilo pouze třikrát - v partiích Kyrgios - Gasquet na Wimbledonu 2014, Rubinová - Novotná a Spadea - Serra na Roland Garros 1995.
„Můj osobák zatím bylo vítězství z pěti mečbolů proti Garciaové ve Fed Cupu,“ vybavila si po drásavě nádherném představení se skóre 3:6, 7:6, 6:1.
Na její tiskovku se dostavil i početný hlouček zahraničních reportérů. Kdekoho upoutal příběh, který stvořila. Devětkrát se ocitla na hraně propasti. Devětkrát soupeřce stačilo zabít míč k lajně. Jenže ve chvílích, kdy se nervy šponují až k prasknutí, vždy bodovala Češka.
Kdyby v Melbourne vypadla v prvním kole, natáhla by se série zlomyslností, jimiž je její život v posledních šestnácti měsících protkaný.
Pochroumala si břišní sval. Vážně onemocněla, pročež musela vynechat třeba loňské Australian Open. Následovala nejprve odluka a později úplný rozchod s trenérem Steckleym, který ji dovedl k největším úspěchům. V pořadí WTA se propadla až na současné 61. místo. Na turnajích tak často v samém úvodu naráží na nasazené hvězdy. Zvyká si na skromnější podmínky.
„Dřív jsem kdykoliv dostala tréninkový kurt, teď jsem musela jet do klubu mimo areál,“ říká. „Po deseti letech jsem letěla na malý turnaj v Hobartu, zatímco předtím jsem dlouho hrála větší akci v Sydney. Ne, není to příjemné. Chci se probojovat zpátky.“
Kdyby dala přednost čtyřhře, stále by si slušně vydělávala, sbírala by trofeje a nemusela by se tolik štvát. Jenže odmítá kapitulovat.
„Osud mě pořád zkouší, ale já věřím, že na to ještě mám,“ tvrdí.
Vždyť ještě předloni v červnu udatně vzdorovala Sereně Williamsové ve finále Roland Garros. Pronikla do Top 10 a vyhlížela další jiskřivé triumfy. Pak se však zranila v bitvě o titul na podniku v New Havenu a další mrzutosti se nabalovaly. Stále bedlivě sleduje svůj zdravotní stav, drží dietu. Leč v přípravě neubírá. „Bude mi třicet, takže všechno víc a víc bolí,“ vysvětluje.
„Tělo pomaleji regeneruje. Všechno je složitější. Přesto to nebalím.“
Devět odvrácených mečbolů ji může nakopnout, koňská dávka sebevědomí se nyní zvlášť hodí. Tím spíš, že ve druhém utkání v Melbourne bude čelit palbě Sereny Williamsové. „Je lepší ji dostat v úvodu turnaje, kdy není rozehraná a dělá víc chyb,“ utěšuje se Šafářová.
Z očí jí plane odhodlání, přitom neztrácí rozum: „Makám a čekám, že se to zlomí a výsledky přijdou. A když ne, svět se nezboří. Hlavně že jsem zdravá.“
