Do této společnosti nepochybně patří. Do úzké elity. Do skupiny uchazeček.
Ale na trůn? Toť otázka.
Z Plíškové bylo cítit, že jí soubojem proti Simoně Halepové naplno startuje jiný, větší turnaj. Nikoli arogance, spíš správné sebevědomí: vytrvalá členka Top 10 a loni krátce i světová jednička by do těchto fází grandslamů přece měla procházet.
Jenže průlom se zase nekoná. Plíšková vedla 3:0, pak ztratila devět her za sebou. Působila zlomeně. Vyčerpaně. Zpomalila. Drobná Halepová ke konci pálila větší rány než ona. Rumunčin styl jí děsivě nesedí, na turnajích s ní má bilanci 0-6.
„Pořád se učím, abych svůj nejlepší tenis předváděla na grandslamech,“ řekla v Melbourne.
Vztáhneme-li to jen na lekci od Halepové, neplatí to. Ale říci totéž o celém Australian Open by bylo příkré.
Plíšková je svébytný tenisový případ. Do špičky doputovala později než jiné. Místo jednoho velkého skoku udělá třeba deset kroků, z nichž mohou tři až čtyři vést zpátky, ale ty pozitivní převažují, a tak se konstantě posouvá vpřed.
Na úvodním grandslamu roku zvládla první dvě kola tak suverénně, jak se to jen od favoritky čeká; Halepová ve 3. rundě vyhrála rozhodující set 15:13. Plíšková zvládla dvě náročné bitvy s Češkami a proti Lucii Šafářové i v mentálně přetěžkém měření s Barborou Strýcovou (o výměně trenérů už stačilo) předváděla dobrý tenis.
Tak jako v kariéře stoupá rok od roku, tady se lepšila kolo od kola. Proč tedy končí ještě tři stupně pod zlatou tečkou?
Jednak na Halepovou tragicky neumí. „Asi budu muset změnit podání. Není možné, aby mi ho tak četla. Musím něco dělat jinak,“ uznala.
A také v jejím případě čas poněkud mate.
Plíšková poprvé na grandslamu pořádně prorazila až na US Open 2016 - a hned z toho bylo finále. Loni na Roland Garros došla do semifinále (zastavila ji Halepová). Čtvrtfinálové účasti si připsala v Melbourne 2017, New Yorku 2017 i v Melbourne 2018. Ve skupině reálných uchazeček je tedy rok a čtvrt. Pořád se učí, co to obnáší.
Ne tak rychle, jak by chtěla. Ale ani ne tak pomalu, aby se snad hroutila.
Konec Karolíny Plíškovéve čtvrtfinále v Melbourne |
Ženský tenis se nachází v nestabilní éře. Garbiňe Muguruzaová se v Austrálii pořádně nerozkoukala, Petra Kvitová balila po 1. kole. Velká šampionka neexistuje a uvidí se, zda si tuhle pozici vezme zpět vracející se Serena Williamsová.
Plíšková v těchto turbulencích působí stabilně, občas až moc. Potřebuje umět gradovat formu. S Kvitovou jsou jako protiklady - PK „umí“ ztratit lehké zápasy, ale dvakrát vyhrála Wimbledon, to KP zvládá, co má, jenže ty nejcennější z trofejí jí stále unikají.
Pořád jí však je jen 25 let. A jak bylo zmíněno: co jiným trvá pár měsíců, Plíškové může zabrat násobný čas. Což má i své klady, aspoň neskáče žebříčkem jako jojo, jako mnohé tenistky po jedné extrémně povedené akci.
Z Austrálie nyní odjíždí „plíškovsky“; po solidním, nikoli výjimečném turnaji zůstává čekatelkou. Ale hned jak padla, plánovala: „Nasbírám zkušenosti, i kdyby to mělo trvat dva roky. Šance ještě přijdou, trpělivosti mám dost.“
Na letadlo tak mířila sice bez titulu, nikoli však bez naděje.
