Do závěrečného grandslamu sezony vlétne pořádně rozjetá Karolína Plíšková. V minulých týdnech pronikla do finále v Montrealu a semifinále v Cincinnati, k tomu přičtěte červencové tažení do boje o titul ve Wimbledonu.
„K úplné spokojenosti mi maličko chybí, to bych musela získat dva tituly,“ bilancovala Plíšková nad svým vystoupením na severoamerických podnicích. „Ale odehrála jsem spoustu zápasů, dost jsem jich i otočila, porazila jsem své neoblíbené soupeřky. Takže myslím, že jsem na dobré cestě.“
Karolína Plíšková se raduje z postupu do finále na tenisovém turnaji v Montrealu.
Než na ni najela, musela se vymotat ze slepé uličky, v níž se ocitla v první polovině sezony. Ovšem vytrvala v práci, kterou jí vytyčil trenér Sascha Bajin. S každým vyhraným duelem Plíšková sbírala střípky sebevědomí a pohody. Nyní opět platí, že svými zbraněmi může vystřílet jakoukoli sokyni.
Únava není limit
„Nejlepším způsobem, jak se na kurtu cítit dobře, je hrát zápasy. V tréninku to může být úžasné, ale vyhrávat zápasy je něco úplně jiného,“ uvědomuje si. „Jsem šťastná, že ve druhé půlce roku jsem našla způsob, jak se dostat do rytmu. Ze své hry mám teď dobrý pocit.“
 |
Po stránce zápasové praxe má tedy před US Open odpracováno. Program posledního měsíce a půl, během nějž stihla objet Londýn, Tokio, Montreal a Cincinnati, se na jejím fyzickém stavu výrazněji nepodepsal. „Únavu cítím, ale není to nic, co by mě limitovalo,“ líčí Plíšková. „Na těle a na ruce je znát, že chybí uvolněnost. V pohybu jsem se cítila dobře, ale výbušnost a síla, kterou máte, když jste čerství, mi už chyběla.“
Proto po sobotní semifinálové porážce v Cincinnati plánovala dva dny volna. S radostí vyhlížela, jak po přesunu do New Yorku zajde ve městě do restaurace či nakupovat.
Můžu být ještě lepší. Donekonečna. Plíšková a její celoživotní bitva |
Teď už se pustí do finální přípravy na grandslam, na němž v roce 2016 postoupila do finále. Před rokem, kdy se ve Flushing Meadows hrálo za přísných opatření a četných absencí, vypadla ve druhém kole. Prala se s rychlými kurty a sestra Kristýna, která teď do dějiště US Open dorazila dříve, ji zpravila o tom, že situace je letos podobná. „Takže jsem ráda, mám čas na to, abych si zvykla. Věřím, že to bude podobné jako v Montrealu a Cincinnati, kde byly kurty také rychlé.“
Zatím stále bez Bajina
Radost z nadějných výsledků i očekávání před blížící se grandslamovou slavností však Plíškové kazí obava o trenéra. Čtvrté tenistce světa hrozí, že se v New Yorku bude muset obejít bez svého kouče Bajina, který se zatím marně snaží získat víza. Ani úterý se situací nepohnulo.
„Loni během pandemie neopustil Ameriku, i když měl. Mohl tam být maximálně šest měsíců, ale zůstal déle, takže teď má problém s vízy,“ vysvětluje Plíšková. „Furt bojujeme. Sascha to zkouší přes německou tenisovou federaci, přes WTA, dělá se všechno možné, ale už to nezáleží na nás. Šance pořád existuje.“
Trenér Sascha Bajin s Karolínou Plíškovou.
Právě vedení a rady německého svalovce si Češka nemohla vynachválit zejména ve Wimbledonu, kde jejich spolupráce, kterou navázali loni v listopadu, vedla až do grandslamového finále.
Nepřítomností Bajina by Plíšková přišla o obvyklou péči v závěrečné přípravě před US Open, stejně tak o hodnotnou podporu během turnaje.
Proto si už v Cincinnati proklepávala záložní plán. Pomoci jí může Leoš Friedl, jinak trenér Slováka Filipa Poláška. „Docela mi seděl, tenisu rozumí, sám ho hrál,“ pochvalovala si Plíšková na podniku v Ohiu. „Okolo tenisu se pohybuje a zůstal tady se mnou, protože nám to Polášek dovolil. Při grandslamech je potřeba na místě někoho mít.“
