Katarina Wittová

Katarina Wittová. | foto: David Port, MF DNES

Žárlím na Carmen, směje se Wittová

Praha - Šarmem okouzlovala diváky i rozhodčí. Usměvavá a atraktivní Němka se stala se nejslavnější Carmen všech dob. Ne na divadelním jevišti, na ledě. "Carmen je součástí mého života. Vždycky ve mně probudí spoustu emocí," přiznává dvojnásobná olympijská vítězka v krasobruslení Katarina Wittová.

Prahu navštívila v týdnu pouze na několik hodin. Na tiskové konferenci okouzlila nejenom perfektním vzhledem, ale také vtipem.

V prosinci si navíc do Prahy přiveze i brusle, bude totiž hlavní hvězdou show "Vánoce na ledě".

Stihla jste se podívat do haly?
Ne. Bohužel nemám čas. Podívám se až v prosinci, kdy přijedeme se show.
 
A nebojíte se, že pak netrefíte ze šatny na ledovou plochu?
Kdepak! (smích) Technici nám vždycky vyznačí cestu značkami.

S vaší show jste vystupovala v Německu a v USA. Co rozhodlo, že třetí zemí je Česko? Proč Praha?
Mám na ni nádherné vzpomínky, v roce 1988 jsem tady získala svůj poslední titul mistryně Evropy a vždycky jsem se chtěla vrátit. Nedávno se můj manažer zkontaktoval se s lidmi, kteří u vás produkovali show River Dance, tak jsme si řekli: Proč to nezkusit i s naší krasobruslařskou show?

Bude se její pražská premiéra lišit od dvou předchozích představení v Německu?
Ne. Vzhledem k tomu, jak dlouho se show připravuje, je její náplň stejná ve všech třech městech. I když... Jozef (Sabovčík - pozn. red.) je můj dárek pro Prahu.

Vzpomněla jste evropský šampionát v Praze 1988. Co si z něj pamatujete?
Atmosféru. Diváky, kteří krasobruslení rozumí. V olympijském roce to vlastně byla generální zkouška před hrami v Calgary. Chtěla jsem si vyzkoušet, jak publikum zareaguje na mé jízdy. Nebruslila jsem úplně bez chyb, ale fanoušci byli skvělí. Díky tomu jsem měla před olympiádou krásný pocit.

Temperamentní Carmen, kterou jste poprvé představila v Praze, vám v Calgary přinesla druhé olympijské vítězství.
Pro mě to byla perfektní role! Mám ráda španělskou hudbu, jejich temperament, líbí se mi ten příběh. Bruslila jsem na Carmen ve 22 letech, bylo to symbolické.

Wittová přiveze "Vánoce na ledě"

Německá krasobruslařka Katarina Wittová přiveze do Prahy mimořádnou krasobruslařskou show.

V programu s názvem "Vánoce na ledě" vystoupí 18. prosince v pražské T-mobile Areně kromě dvojnásobné olympijské vítězky také úřadující olympijský vítěz Alexej Jagudin, zlatý z Lillehammeru 1994 Alexej Urmanov a bronzový ze Sarajeva 1984 Jozef Sabovčík.

Vystoupení doplní dva taneční páry: Němci Kati Winklerová, René Lohse a Litevci Margarita Drobiazková, Povilas Vanagas.

V tom samém období si Carmen vybrala i Debbie Thomasová. Nepřekáželo vám to?
Ona víc pojala hudbu, já jsem vsadila na drama.

A co říkáte na pokusy jiných krasobruslařek o Carmen?
Strašně žárlím! (smích) Když se někdo o ni snaží na ledě, říkám: Ne, ne, ne, to přece nemůžete dělat!

Dceři vaší manažerky jste prý kdysi řekla, že je lepší být zpěvačkou než krasobruslařkou. Proč?
Protože krasobruslení je mimořádně náročný sport. Chce hodně trpělivosti, odhodlání a roky a roky tréninku. Nedá se v něm dosáhnout úspěch za noc.

Kdybyste jste dostala druhou šanci a mohla si vybrat: zvolila byste bruslení nebo zpívání?
Oboje! Hudba je velkou částí mého života. Já prostě miluji profese, které se lidí dotýkají: zpěváky, herce. Nechávají vás smát se nebo brečet. Stejné je to s krasobruslením. Lidi se dívají a vnímají emoce. Pokud vidí něco hezkého, zasáhne je to, pamatují si.

Třeba vás jako Carmen.
Asi je to nějak zasáhlo. V dnešním světě, kde je všechno takové rychlé, všechno jde "bum, bum, bum", je výjimečné, že si lidi něco pamatují déle.

Nepřekáželo vám neustálé ztotožňování s hrdinkou Bissetovy opery?
Kdepak! Asi byly doby, kdy jsem na ni chtěla zapomenout, ale když si ji všichni zapamatovali... Možná jednou, na konci se k ní ještě vrátím. Navíc se naše cesty neustále kříží. Nedávno jsem byla v Německu na baletu a u vchodu jsem zahlédla plakát, který zval na operu Carmen. Hned se mi rozbušilo srdce. Carmen je prostě součást mého života.

V období největší slávy jste reprezentovala bývalou NDR. Sport tam však byl podporován i pomocí zakázaných látek. Vy zdůrazňujete, že jste nikdy nic nedovoleného nebrala.
Ale vždyť já jsem potřebovala vypadat žensky! Proč bych brala třeba testosteron?

Nikdy vás nikdo s podobnou nabídkou neoslovil?
Ne, ani si to neumím představit. Věřila jsem, že náš sport je čistý, tak nás vychovávali. Všimla jsem si třeba, že plavci mají vedle skvělých výsledků také hrubé hlasy, ale také jsem věděla, jak tvrdě pracovali, takže... Pak jsem byla zklamaná, co všechno vyplulo na povrch. Ale nemůžete ukázat jen na jednu zemi. Nezapomínejte, že to dělali všichni.

Před šesti lety jste nafotila sérii fotografií pro časopis Playboy. Jak se na ně zpětně díváte? Prohlížíte si je?
Byla to perfektní věc v perfektním čase. Je to vtipné, ale třeba na tiskové konferenci jsem dostala k podpisu obálku toho Playboye... Jako amatérka bych je nikdy neudělala, přišli za mnou deset let po skončení kariéry. Tehdy jsem si myslela, že bych měla být trochu provokativní. Navíc jsem otevřela dveře jiným sportovkyním.

Líbily se vám ty fotografie?
Byly nádherné! Neměly nic společného s tím, že jsem krasobruslařka, ale že jsem žena. Byla to oslava mé ženskosti. Chtěla jsem fotky v přírodě. Něco přirozeného. A přirozené je být nahý. Nebylo to nic erotické, jen přírodní, čisté.

Jaké jste měla ohlasy?
Pozitivní! Zasáhlo to hodně žen. Hodně si jich koupilo magazín a líbilo se jim to. Přesně to jsem chtěla. Ne aby žárlily, ale aby si řekly: Ano, to se mi líbí. Je skvělé, žes to udělala. Je to krásné.

Katarina Wittová

- Dvojnásobná olympijská vítězka (Sarajevo 1984, Calgary 1988)
- Čtyřnásobná mistryně světa
- Šestinásobná mistryně Evropy
- První německá držitelka Ceny Jima Thorpa
- V současnosti produkuje svoji show a komentuje krasobruslařské závody pro německou televizi

Časopis People vás také zařadil mezi padesát nejhezčích lidí světa.
Dvakrát. (smích)
 
Jak jste se cítila po takovém ocenění?
Je to příjemný kompliment.

Ačkoli za několik týdnů oslavíte čtyřicáté narozeniny, zůstáváte mimořádně atraktivní. Máte recept na krásu?
Mé tajemství je v tom, že jsem denně na ledě, to mě konzervuje. (smích) Ne, ne. Hodně trénuji, snažím se o zdravou výživu, něco dělají geny. Navíc pořád mužů dělat, co mě opravdu baví, co chci a miluji. To se na člověku taky projeví.  

V krasobruslení jste vyhrála všechny tituly, které jsou k mání. Ale přece - máte nějaký nesplněný bruslařský sen?
Nemám. Na ledě se mi opravdu splnilo všechno, i proto jsem v roce 1988 ukončila amatérskou kariéru. Chtěla jsem se víc věnovat umělecké části krasobruslení, ukázat lidem, že je to něco víc než sport. Třeba jsem bruslila v Seville, kde jsme postavili ledovou plochu přímo ve městě...

Taky jste si zahrála roli krasobruslařky ve filmu Ronin. Další nabídky nepřišly?
Ronin, to byla pro mě skvělá role a deset báječných dnů. Režisér mi ji psal přímo na tělo. Hrála jsem ruskou krasobruslařku, milenku Roberta de Nira. Ale zastřelili mě... Měla jsem i další nabídky, jenže je nešlo skloubit s krasobruslením, které je stále mojí hlavní prací.

Najde se ve vaší úspěšné kariéře den, který byste vyzvedla jako ten "nej"?
Není moment, který bych preferovala. I každá olympiáda byla speciální. Sarajevo 1984, to bylo poprvé. Vychutnávala jsem si atmosféru a první vítězství. Ale až po návratu domů jsem si uvědomila, co to znamená. Podruhé, v Calgary 1988, jsem věděla, jak důležité je vyhrát a obhájit zlato jako jediná od dob Sonie Henie. V Lillehammeru 1994 jsem zase měla poprvé v hledišti rodiče a přátele. Užívala jsem si to s lidmi, kteří pro mě znamenali nejvíc.

Každým rokem ose objevují spekulace: Možná jde o poslední sezonu Katariny Wittové. Máte už stanovené datum, kdy půjde opravdu po poslední vystoupení?
Vím, že už to nebude dlouho. Rok, možná dva. Mám toho hodně. Pracuji pro německou televizi, organizuji show, v několika organizacích působím jako mluvčí. Při tom všem je náročné denně trénovat, musím se rozhodnout. Jsem totiž člověk, který dělá věci na 110 procent. Než něco nového začnu, musím něco ukončit. Jinak to nejde. Teď ještě nemůžu nic začínat, protože bruslení je stále na 110 procent.

Umíte si představit ten moment?
Bude smutný.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž