Místo toho bude mistr Evropy z roku 1974 se svým neméně slavným kolegou Jindřichem Panským, evropským šampionem z mixu (Praha 1986), vrcholný turnaj komentovat pro televizi.
"A možná dojde na naši exhibici," věří Panský.
Před čtvrtstoletím spolu tihle dva došli na mistrovství světa až pro stříbro. A v medaili svých následovníků věří i teď.
Takže Češi budou slavit?
Panský: Já jsem věčný optimista, v medaili věřím. Snad kromě Němce Bolla se dají porazit všichni. Třeba to na domácích stolech vyjde.
Orlowski: Hlavní šance je v družstvech, protože Prokopcov, Korbel, Šimončík mají velkou sílu a kromě Němců můžou porazit kohokoliv. Singl bude o něco složitější, ten je o psychice.
Jak koukáte na současnou hru?
Orlowski: Za nás se hrávalo za stolem a byl čas na dlouhé výměny, dneska se všechno tlačí ke stolu a je to otázka podání a jednoho úderu. Francouz Secretin hrával čtyři metry od stolu, dneska je to o rychlosti.
A to se vám zamlouvá?
Orlowski: Pro diváka to není hezké, on nevidí tu obtížnost, rotace. Pak někdo zahraje příjem do sítě a lidi se diví: jé, co to dělá? Takže samozřejmě se mi to nelíbí. Dneska stolní tenis není o výměnách, to je podání a dvě výměny.
Panský: Sport se vyvinul, jako každý jiný. Federace se teď ale snaží vrátit do starých kolejí, zpomalit, zvětšili míček. Jediné plus je, že zakázali schované podání, to je jako by v tenise podával někdo za plentou.
Jindřich Panský při exhibici na britském velvyslanectví v Praze
Zdá se, že jste pořád fit. Kolik času dnes věnujete hře?
Panský: Pořád aktivně hraju, k tomu trénuju oddíl, takže stolní tenis je pořád na maximum náplní mého života. Pětkrát v týdnu jsem za stole
Orlowski: Já taky pořád sportuju, i když mám důchodový věk (minulý týden slavil 58 let). Hraju exhibice i v oddíle, což je docela náročné, protože jsem asi nejstarší hráč všech dob.
Co vás baví víc, hrát o body, nebo ty legrácky?
Panský: Jednoznačně tahle show. Když jsme ji vymýšleli, mělo jít o reklamu našeho sportu, protože se nám zdá, že stolní tenis upadá. Všude je jen fotbal, hokej, golf. Chceme ukázat, že je to dřina a dá se u toho pobavit.
Orlowski: A taky zpotit.
Kam všude jste se s vaší exhibicí dostali?
Orlowski: Skoro po celém světě: Kuvajt, Katar, Austrálie, Zéland, tam se člověk nedostane každý den. Ale hráli jsme i na Tahiti.
Jak tam reagovali na stolní tenis?
Orlowski: Hráli jsme tam nejdřív v televizním studiu a pak v pralese. To přišli domorodci a koukali, protože stolní tenis v životě neviděli. My jsme tam byli v televizi za velké hvězdy.
Panský: Především proto, že se tam nic jiného nedělo.
Dají se vaše parádičky přenést do Bundesligy?
Panský: Když už je rozhodnuto, tak jo. Ale dnes se hraje do 11 bodů, takže na legrácky není čas.
