Spolu s Moravcem mají v tomto směru velké plány.
Musejí, olympiáda v Aténách je za rok a půl a tam se závodí v dvakrát tak dlouhém bazénu a padesátka, Ilony o dost oblíbenější trať, v programu chybí. "U mě to funguje tak, že čím jsem lepší a lepší, tak je i nervozita větší. Koncentraci na závody zvládám, ale někdy mi ta nervozita bere chuť závodit," přiznala den poté, co podruhé v Riese prohrála s Němkou Buschschulteovou a přišla o korunu královny evropského znakařského sprintu v krátkém bazénu.
Dva evropské rekordy jí ale zůstaly. "Nejhorší na psychiku je tiskovka před závodem. Kdybych totiž věděla jak poplavu, tak tam nemusím jezdit. Rozdaly by se medaile a hotovo," řekla závodnice Bohemians Praha. Na ME v Riese jí nechybělo k lepším výkonům častější měření sil se špičkou, s níž se utkala naposledy na dubnovém MS v Moskvě, neboť vynechala letní ME v Berlíně.
Cítila ale velký tlak jako obhájkyně titulu z dvou předchozích šampionátů ve Valencii a Antverpách. "I když mi to nikdo nepřipomínal, tak to prostě ve mě bylo," připustila. Letos mají výročí, trénují společně deset let. Přesto mezi sebou nikdy neměli velkou komunikační krizi. "Je to ojedinělý trenér, mohu mu říct úplně všechno. S někým jiným by to asi nešlo," nemůže si vynachválit svého kouče. "Ale zrovna tady jsme měli menší konflikt, před stovkou," oznámila Hlaváčková. "On jenom dělal, že je naštvanej, aby mě vyprovokoval k lepšímu výkonu. Pak jsme se tomu začali smát a oběma nám hned bylo líp," chválila si slovní přestřelku. "Já totiž nejsem člověk, který vyhledává konflikty."
S koučem nemají na všechno stejný názor. "Ale dokážeme si to vysvětlit a v klidu o věci pohovořit," objasnil Moravec. "A já pak mu dám za pravdu," doplnila se smíchem studentka druhého ročníku FTVS. Diskutují spolu hlavně o plavání.
"Dokážeme se domluvit. Když Ilona řekne, že není schopna plavat, tak se dohodneme a přípravu pozměníme," přiblížil jedno z častých řešení kouč. "Ne, že bych nechtěla, vždycky to zkusím. Ale někdy to prostě nejde," doplnila plavkyně.
"Pane Moravec", tak mu říká. Netykají si totiž, hlavně kvůli Iloně. "Já na tom nelpím, Ilča nechce," glosoval to Moravec. Přesto mu v Riese jednou tykla. "To bylo ale omylem, hned jsem se opravila," smála se vicemistryně světa z Moskvy na stometrové trati. "Já ale nechci, a za tím si stojím, dokud budu jeho svěřenkyně. Beru ho jako autoritu," vysvětlovala pětadvacetiletá sprinterka svůj postoj.
Oba mají velký cíl - Atény. Do té doby Hlaváčková nevynechá jediný důležitý závod. Nejdůležitější je připravit znakařku na to, aby vydržela celých sto metrů. "Síly dojdou vždycky, jde o to, aby došly těsně před cílem a pozvolna," prohlásila bronzová medailistka z ME v Helsinkách 2000 na padesátce. "Budeme hledat nové možnosti," připomněl Moravec nevydařenou letní pauzu a vinou zranění nesplněný trénink.
"Duševně mi ale ta přestávka velmi prospěla," pochvalovala si plavkyně. "Ale trochu se projevila na výkonu," připustil kouč. "Tady medaile vybojovala hlavně vůlí." Psychika, to slovo straší hodně vrcholových sportovců. "Člověk si vytvoří určitou představu o svém výkonu a kariéře. Je to vnitřní vize a nese si jí s sebou. V soutěži, i kdyby měl sebelíp natrénováno, se ta vnitřní představa projeví do výkonu. S tím se nedá nic dělat," přemýšlel Moravec.
"Začít té představě naplno věřit, to je to nejtěžší. Ale zlepšuji se, dvě stříbra, to je pro mě skoro jako výhra. Strach má ale pořád trochu navrch," ví Hlaváčková. Na otázku o podílu psychiky při jejím výkonu odpověděla Hlaváčková bez velkého přemýšlení: "U mě dělá psychika osmdesát procent výkonu, stoprocentně."
