„Ten závod byl neskutečný nářez. Je ve mně trošku nespokojenosti, zvlášť když to člověk ztratí na poslední chvíli. Ale musíme se s tím poprat a nachystat se na tu další sezonu,“ vyprávěl Šonka.
Jak jste tedy podnik v Indianapolis viděl?
Jako opravdu nářez. Věděli jsme, že počasí bude náročné, pylony se kymácely. Pak přišlo první kolo, ve kterém jsem sice zaletěl dobrý čas, ale sekl jsem pylon. Myslel jsem, že je konec. Že jsem venku. Byl jsem bez sebe, jenže nakonec to klaplo, že jsem dál postoupil jako šťastný poražený. Celé to čekání na postup bylo neskutečné. V semifinálové osmičce jsem zaletěl výborný čas a pak následovalo ne úplně dobré finále, kde jsem nakonec přišel o vedení šampionátu. Takže trošku nespokojenost.
Jaké bylo dlouhé čekání v pozici nejrychlejšího poraženého?
Posouval jsem se z pocitu, že je to v pytli, k optimismu. Říkal jsem si, že nemůžu být lucky loser s trefeným pylonem, i když čas jsem měl dobrý. Ale jak šly duely a já pořád zůstával, tak člověk začal doufat. Nervoval jsem se u Nicolase Ivanoffa, protože vím, že umí zaletět rychle. Zároveň jsem věděl, že podmínky jsou ve vzduchu složité, viz můj příklad, když jsem trefil pylon před cílem. Samozřejmě člověk doufal do poslední chvíle, že to klapne. Bylo neskutečné to celé prožívat a nikdy to nezapomenu. Zkrátka zážitek.
Před finále jste měl na letadle problém se sondou. Nakolik to ovlivnilo závěrečný let a nakolik jste ho ovlivnil vy sám?
Ještě jsme to detailně nerozebírali. Odešla jedna sonda, kvůli které jsme nemohli správně nastavit směs paliva a dělali to jenom podle pocitu. Bylo to jakž takž nastavené, v mezích, ale ne na sto procent. Na druhou stranu to nezpůsobilo velkou ztrátu. Za tu mohlo mé přetažení v prvním pull up manévru, kde jsem to utrhl. To strašně zpomalí letadlo, které pak letí zbytek tratě se ztrátou. Zase za to mohly různé faktory, protože nám nefungovaly všechny systému. Musíme to zkontrolovat a vylepšit na příští sezonu. Jsou to v letadle nové věci a ještě úplně nefungují. Já přitom byl spokojený s trajektorií, která byla téměř totožná jako v semifinále. Ale rozhodl ten manévr - tím, že jsem z něj vyletěl v malé rychlosti se to pak táhlo.
Znal jste časy ostatních z finále? Kdybyste zaletěl jako předtím, byl byste druhý a tudíž mistr světa.
Znal jsem akorát ten Jošiho (Muroji), informaci o něm jsem dostal těsně před letem. Byl to neuvěřitelný čas a už se těším, až se na ten let podívám, protože si myslím, že je to neletitelné. Jestli to bylo všechno v pořádku, tak klobouk dolů. Pokud mu tak letí letadlo, znamená to, že musíme vývoj také posunout dál. Protože to by se nám nelíbilo, kdyby jeden ze soupeřů létal o vteřinu dvě rychleji.
Jak moc teď mrzí bodové výpadky v průběhu sezonu? Připomenu, že třeba v Budapešti vás o velkou porci bodů obrali rozhodčí.
Vím, že jsem zbytečně ztratil v Japonsku kvůli penalizaci za špatný průlet. Začal jsem tam točit dřív, přitom to nebylo vůbec potřeba. Pak Budapešť, kde přišlo špatné rozhodnutí rozhodčího, a já si na to tady v Americe vzpomněl. Tehdy mi říkali, že se omlouvají a že to snad nebude mít vliv na vývoj šampionátu. Samozřejmě to mělo obrovský vliv! Vím, že se sezona mohla vyvíjet jinak, ale kdyby se v tom člověk pořád babral, tak by se zbláznil. Jsou to velké zkušenosti, i když teď panuje obrovská nespokojenost. Byla to velká lekce, ale zase jsem se jako pilot posunul a udělal krok vpřed. A na kdyby se prostě nehraje.
Co ukázala sezona směr k té příští?
Že jsme se jako celý tým posunuli. Že se dokážu koncentrovat, což ukázalo i tady to velké finále. Bylo to extra stresující, ale já se na let cítil připravený. Taky se ukázalo, že silných hráčů bude na příští sezonu opravdu spousta. Rovněž jsme poznali starou dobrou pravdu, že každý bod se počítá a že každá ztráta bude na konci roku znát. Takže se teď musíme soustředit na každý detail, i když se to často nezdá.
Půjde teď pít na žal, či na radost z dobré sezony?
Každý sudý panák bude na žal, každý lichý na radost. Ale v pondělí letím přes půl Ameriky, takže po závodě si jen ťukneme. Je to hořká pilulka, ovšem teď si to tady s klukama musíme užít. Nenecháme si to zkazit, dneska nebudeme brečet. Pobrečíme si doma, až to budeme rozebírat do hloubky a budeme se chystat na novou sezonu.
