Squashista Jan Koukal

Squashista Jan Koukal | foto: www.sport-invest.cz

Slávisté by si ze mě měli vzít příklad, říká squashový král

Domácí squashový suverén po pěti letech prohrál s českým soupeřem. Čekali byste, že to Jana Koukala zklamalo? Pak se krutě pletete. Král tohoto sportu si spíš dělá legraci. "Každá série jednou musí skončit. Aspoň se mě na to už každý nebude ptát," směje se 24letý Koukal – rodák z Prahy, který v extralize hájí barvy Brna.

Vaše porážka po pěti letech v extralize je však hodně překvapivá. Přemohl vás Lukáš Jelínek ze Strahova. Podcenil jste ho?
 Já si z té porážky nic nedělám. Byl to zápas za rozhodnutého stavu, kdy jsme vedli 3:0 na zápasy. Normálně bych do takového utkání nenastoupil. Nešlo vůbec o nic.

Tak proč jste hrál?
Protože jsem potřeboval tři starty, abych mohl hrát blížící se play–off. Tohle byl ten poslední, který mi chyběl. Hraji devět měsíců v kuse, sezona je dlouhá, mám toho plné kecky. Byl jsem totálně bez motivace a zápas odchodil. Nedal jsem do toho všechno.

Není škoda si takhle kazit pověst?
 Pro mě jsou důležité zápasy, když o něco jde, pak se samozřejmě přinutím. S Lukášem Jelínkem jsem hrál týden předtím na mistrovství republiky a uhrál proti mně osm míčků. Já byl prostě bez motivace. V tenisovém Davis Cupu taky nebude hrát jednička týmu za stavu 4:0.

Radoval se váš přemožitel Jelínek z nečekaného triumfu hodně?
Normálně se raduje hodně a taky se hecuje. Přišlo mi, že tentokrát to moc neprožíval. Stejně jako já. Pro mě je důležité být mistrem republiky, což jsem.

Tenhle cíl se ale vzdaluje fotbalové Slavii. Vy jste jejím velkým fanouškem, máte dokonce permanentku. To pro vás byl ten minulý víkend hodně černý, když Slavia zřejmě ztratila šanci na titul a vy druhý den prohrál po pěti letech, ne?
Je pravda, že jsem z té Slavie byl v neděli zdrcený, tak to asi i proto dopadlo takhle. V sobotu jsem chtěl na zápas se Žižkovem jít, ale přijeli dva kluci z Walesu a Anglie, kteří za nás budou hrát extraligu, takže jsem se o ně musel starat. Teď jsem rád, že mě zachránili od toho, abych tu slávistickou tragédii viděl na vlastní oči.

Takže už jste smířený s tím, že fotbalisté Slavie k vašemu titulu ten svůj zase nepřidají?
Už to s nimi moc růžově nevypadá.

Zato vy sbíráte tituly se železnou pravidelností. Nedávno jste vybojoval svůj jubilejní, desátý v mužské kategorii. Další nejspíš přidáte s Brnem v soutěži družstev. Kolikátý titul ve vašem životě to případně bude?
Celkem by už jich mohlo být ke dvacítce. Dalších asi patnáct mám z juniorů, kde jsem vyhrával třeba tři kategorie najednou. Asi by se to dalo spočítat, trofeje mám vystavené v mých oblíbených restauracích.
Zbytek je ve sklepě v krabici.

Nahrazují vám vaše tituly ty chybějící fotbalové?
Musím říct, že už bych taky rád slavil jiný titul, než je ten můj. Fotbalisté by si ze mě měli vzít příklad.

To by pak nejspíš byli všichni slávisté na vrcholu blaha, mít deset titulů za deset let. Jenže na jaře se jim vůbec nedaří. Zato o vás se říká, že hrajete v životní formě.
Asi jo. Prožívám výbornou sezonu. Teď si dávám měsíc oddech, abych se připravil na další turnaje v červnu. Potřebuji si psychicky odpočinout, nabrat sílu a chuť.

Už vás squash štval?
Jezdil jsem z turnaje na turnaj, nebylo kdy si odpočinout. Teď si odfrknu.

A pak zaútočíte ve světovém žebříčku? Zatím jste na 45. příčce, kam až se chcete dostat?
Mé životní maximum je zatím 39. místo, tak to chci překonat. Šance je velká. Letos jsem hrál na turnajích s těmi nejlepšími a všechno to byly vyrovnané zápasy. Zlepšuji se a myslím, že jsem na dobré cestě.
Na třicítku rozhodně mám.

Kdybyste se do ní dostal, zvýšila by se i vaše šance, abyste se probojoval na říjnové mistrovství světa, že?
To jo. Přímo postupuje prvních 24 hráčů. To už nestihnu, takže budu muset do kvalifikace. Můj cíl je dostat se tam. Pak můžu jen překvapit.

Doma však vaše triumfy nepřekvapují. Přesto jste říkal, že byl váš desátý titul pro vás speciální. Proč? Prostě byl desátý. Po tom prvním, který jsem získal v 15 letech a musel jsem o něj hodně bojovat, si ho cením nejvíc.
 
Kolik titulů ještě můžete získat?
Záleží na zdraví, to je klíčové. Když bude všechno v pohodě, tak pět titulů je reálných určitě. Je mi 24 let, ještě nejsem žádnej dědek.

Nemrzí vás, že ve squashi nejsou takové finance jako v jiných sportech, když se vám tak daří? Kdybyste byl tenistou, který je ve světové padesátce, tak by vaše příjmy vypadaly asi úplně jinak.
Tenis je extrém podobně jako golf. Ale taky jsou sporty, jako je třeba veslování, což je taky šílená dřina, a ti veslaři mají ještě méně peněz než já. Ne že bych se zabezpečil na celý život, ale brigáda u studia je to dobrá.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž