Trvalo to jen chvíli, pak se Synek sebral, hodil loď na rameno a kráčel pryč. Trenér mlčky popadl závodníkova vesla a loudal se po břehu kus za skifařem.
"Místo aby měl trenér radost z medaile, chce teď řešit nějaké problémy. Štve mě to," utrousil cestou Synek. Trenér naznačil: "Zdálo se mi, že Ondrovi chyběly síly. Možná bylo někdy málo tréninku, a to by pak byla moje chyba."
Pravda, v silném protivětru Synek neodolal drtivému finiši norského olympijského vítěze Tufteho, a tak přišel těsně před cílem i o stříbro. Zlatý Novozélanďan Drysdale byl zkrátka v sobotu nedostižný. "Nemám se za co stydět, na víc jsem neměl."
Jenže problém byl v tom, že Synek pár desítek metrů před cílem zastavil. Je to jeho neřest: pokud ho soupeři zlomí, on "vypne". V sezoně to provedl už potřetí… A trenéra to drásá.
Spor probleskl jen krátce, ještě týž den vychladl. K večeru už medaili zlehka oslavili: po nekonečném čekání u dopingových komisařů, kde nebyl tropickým vedrem dehydrovaný Synek schopen řadu hodin odevzdat požadovaný vzorek moči, poseděli v japonské cukrárně.
"Ale kolem krku si padneme, až bude zlato. S ničím jiným neumím být spokojen ani já, ani Ondra. A to nás žene dál," dodal trenér Doleček.
