A potom? Rychle zase vyměnit sporty, přeskočit ze sezony do sezony a zběsilá jízda pokračuje. V Calgary se od neděle chystá na start Světového poháru rychlobruslařů.
Brusle-kolo-brusle-kolo. Je to život na kufrech?
Je. Občas už věci ani pořádně nevybaluju. Vyndám jen ty, co potřebuju přeprat. Ale výživy, bidony nebo boty v kufru nechávám. Třeba po soustředění v Inzellu jsem byla teď doma jen čtyři dny.
Není vaše tělo občas zmatené, jakému sportu se právě věnuje?
Teď to bylo náročnější. Připadala jsem si divně, když jsem slezla z kola a šla po dvou měsících znovu na brusle. Najednou jsem zase zatáčela jen doleva a měla z toho koleno s prominutím v řiti. Ta odstředivá síla a odpor jsou znát. Navíc jsme v tréninku po delší době začali skákat. Bolely mě svaly i úpony a nebylo mi moc do zpěvu.
Přesto oba ty sporty milujete?
Jasně. Pořád.
Nikdy si neříkáte: Co jsem si to na sebe ušila?
Jen na chvilku mě napadlo, že až skončí zimní sezona, hned zase bez pauzy naskočím na kolo. Ale na druhou stranu beru letní olympiádu jako splněný sen a obrovskou výzvu. Nechci tu šanci zahodit.
Lákalo by vás nést v Riu při slavnostním zahájení her vlajku?
To by byla velká pocta. Ale nést by ji měl někdo, kdo tam bude mít šanci na placku.
Kouč Petr Novák říká, že ji můžete mít v časovce i vy.
Tak ten toho nakecá spoustu - v pozitivním slova smyslu. Já jsem v tomhle směru střízlivější.
Jaké to je přijít na tiskovku před rychlobruslařskou sezonou, na níž trenér vyhlásí, že hned v prvním závodě v Calgary můžete zaútočit na světový rekord?
To bylo překvapení i pro mě, Petr to se mnou předtím neprobral. Přijel na tiskovku pozdě, jen jsem mu donesla kafe a začínali jsme.
A vy jste si pomyslela: Co to zase vykládá o tom rekordu?
Přišlo mi to zvláštní. Jasně, Petr říká, že jsem na tom podle časů dobře. Ale po cyklistické sezoně toho nemám moc nabrusleno. Představu, že za deset dnů mám rozjet trojku na svěťák, mi teď hlava nebere a ani o tom nechci přemýšlet. Nedávno jsem ještě závodila na kole, teď mě čeká dlouhá sezona na ledu, v únoru mistrovství světa, v létě olympiáda na kole. Nechci si hlavu zatěžovat i myšlenkami na svěťák.
Kolik dní jste vlastně letos nesportovala?
Docela dost. Asi tak dvacet?
Že jste si ani nezaběhala?
Ne. Jen jsem se doma flákala. Třeba když jsem v září přijela z mistrovství cyklistů v Richmondu, tak jsem pět dní nic nedělala. Byla jsem hotová a potřebovala úplně vypnout.
Takže odpočívat už umíte?
Jo, umím. Někdy...
Co mají vaše dva sporty nejvíc společného?
Že při nich zabírají stejné svaly. Ale na kole se mi nejvíc líbí, že si můžu aspoň sednout.
Což byste v průběhu rychlobruslařské pětky někdy také ráda udělala?
To jo. I na kole mám stavy, kdy to sedlo nemám ráda a už na něm nemůžu ani sedět. Jenže když třeba jedete z kopce, tak v uvozovkách jen sedíte, puls se zklidní a v hlavě si trochu odpočinete.
A v čem se rychlobruslení a cyklistika naopak nejvíc liší?
V trvání závodu. Na kole je časovka na hodinu, na ledu mám pětku po sedmi minutách za sebou. Nebo při tréninku: na ledu se rozjíždím na patnáct kol okolo deseti minut, pak mám pauzu a jedu znovu. Zato na kole jedu v Livignu i šest hodin v kuse.
Přesto i po nich jsem vás slyšel říkat, jak vás to bavilo.
To je pravda. Dřív, když jsme na kole jezdili třeba jen třicet kilometrů denně, říkala jsem si: Ježišmarja, třicet kiláků, to budu muset být hodinu na kole. A teď jsem na něm celý den a ani mi to nepřijde.
Lidé, kteří se kolem těchto dvou sportů pohybují, jsou odlišní?
Se mnou jezdí všude Petr (trenér Novák) a i na cyklistických soustředěních mám většinou svůj tým. Takže ty rozdíly ani moc neřeším. Ale je samozřejmě jiné, když jede cyklistická reprezentace, včetně realizačních týmů, na mistrovství světa. Já pak přijdu v Richmondu ráno na snídani a tam sedí třeba čtyřicet lidí a všichni mluví česky. Ale i naši nejlepší cyklističtí profíci jsou v pohodě, jsou to super kluci i holky. Baví mě zjišťovat, jak trénují. Hodně si z takových setkání odnesu.
Moderní silniční cyklistika je hodně sofistikovaným sportem. Nelákali vás i na testy do Bakalova high-tech centra?
Jo, už předloni. Ale ještě jsem tam nebyla. Držím se toho, co jsem zvyklá dělat. Za těch pár let už jsem se naučila, co před závody potřebuju, včetně stravování.
Tak moment, o vašem stravování vím, že dokáže být i docela divoké. Co třeba ty párky mezi závody na posledním mistrovství světa v Heerenveenu?
No... někdy trochu ulítnu. Ale to je z úlevy, že se mi něco povedlo. Řeknu si: Dopadlo to dobře, vyhrála jsem, tak se párkem odměním. Jinak se před závody docela hlídám.
Dokázala byste ještě spočítat všechna vaše rychlobruslařská medailová umístění?
Ne. Ale nedávno to Petr sčítal, tak mě z toho zkoušel. Nastřelila jsem nějaké číslo a sekla se o deset. Celkem mi jich z olympiád, z mistrovství světa a Evropy a ze závodů Světového poháru napočítal 120.
Kde ty medaile máte?
Vzhledem k tomu, že jsem se z baráku stěhovala do bytu, tak něco je v trezorech a něco v krabicích. Čekají, až si je někde vystavím.
Stále platí, že hranou vaší kariéry je rok 2018 - a pak se uvidí?
Zatím jo. Ne že bych byla rozhodnutá, že v roce 2018 skončím, takhle to v hlavě nemám. Ale už mi bude třicet. Nikdy nevíte, co nečekaného se ve vašem životě může stát.
Naděje na novou tréninkovou halu znovu oživla letos v květnu:
10. května 2015 |
