Byla jste si jistá druhým místem?
Ne, ne. Snažila jsem se tam kopnout kolečko a říkala jsem si, že by to mohlo vyjít. Ale jistá jsem si vůbec nebyla. Až jsem slyšela moderátora, jak říká, že jsem druhá. Jsem moc spokojená, že jsem to nevzdala před cílem. Šla jsem do toho až na tu čáru a vyplatilo se to.
Jaký byl ten závod z vašeho pohledu?
Bylo to jiné než jindy. Snažila jsem se to trhat, aby se skupina na čele zmenšila. Ostatní ne, což mě překvapilo. V předchozích letech tu špičkové týmy měly nástup za nástupem a trhaly to. Ale když už jsme zůstaly čtyři, tak jsme se střídaly pravidelně. Jedna sice moc střídat nechtěla, ale Jana Gegnerová jí vysvětlila, že musí. Potom jsme se střídaly všechny. Poslední kolo už ale nikdo táhnout nechtěl. A já jsem to trošku podcenila, do finiše jsem vyrazila moc brzo. Neodhadla jsem to.
Cílová rovinka byla na vás příliš dlouhá?
No, ke konci jsem už ztrácela. Už jsem si říkala, že dobré bude aspoň třetí místo. Ale posledních pár metrů jsem se odhodlala to ještě zkusit. Snažila jsem se zrychlit frekvenci, dát tam tu nohu a povedlo se to.
Jelo se ve velkém horku. Nakolik to bylo znát?
Bylo to hrozné. Bylo třeba hodně pít, ale zase to tempo nebylo tak silné, že by se to nedalo vydržet. Kdyby to byl klasický závod Lifeinline Tour za chlapama, tak bych musela dát ze sebe víc a to by mě to horko asi položilo.
