Na startu finále s ním čekali velezkušený 38letý Michael Martikán, nebo budoucí vítěz, 35letý Alexander Slafkovský, či slovinská superstar, 30letý Benjamin Savšek.
A pak tu byl tenhle osmnáctiletý „kluk“. Gymnazista z Prahy. Naprosto nová tvář mezi evropskou smetánkou singlkanoistů. A zároveň i největší překvapení v sestavě deseti finalistů.
Pokukovali po vás ti slavní ve stylu: Co ten tady dělá?
Asi jo, ale určitě z toho neměli stres. To já spíš pokukoval po Martikánovi, Slafkovském a dalších.
Však už po postupu ze semifinále jste dal najevo svoji obrovskou radost.
To jo. Obrovsky jsem si v Tacenu užíval každou jízdu. Vůbec na mně nebyl tlak, takže ten závod jsem si pořádně užil.
A říkal jste si: Vždyť já i s těmi dospělými mohu jezdit?
To jsem si snažil neříkat si, ale trochu jsem si to myslel.
Kdyby vám před šampionátem řekli, že skončíte šestý...
...asi bych se hodně zasmál.
S čím jste odjížděl do Tacenu?
Že bych byl hrozně rád, kdybych tu postoupil z kvalifikace. Ale ani s tím jsem moc nepočítal. A potom mi to vyšlo hned z první kvalifikační jízdy. No a postup do finále to byl pak úplně nejlepší pocit.
SEMIFINÁLE. Na trati a oslava postupu do finále.
Jak se vám finále jelo?
Nevyšlo mi úplně podle plánu, ale šesté místo je super. Měl jsem šťouch v osmé bráně, o kterém jsem ani nevěděl. Ale ten šťouch už nic neřešil. Nejel jsem finále moc dobře, málem jsem se i převrátil. Ke konci mi chyběla síla.
Jste občas i takový vabank hráč jako mezi kajakáři Jiří Prskavec?
V tom singlu (kategorie C1) to občas ani není tolik potřeba. Ale ve finále jsem si naplánoval, že do toho zkusím trochu víc šlápnout a buď bude všechno, nebo nic.
Co považujete za svoji největší přednost?
Asi že se dokážu vypořádat se stresem. Nejsem na startu vyklepaný.
Po semifinále jste musel řešit i problémy s pádlem. Co se stalo?
Rozlepilo se mi, ani nevím kde. Ale stihli ho spravit a neměl jsem s ním problém.
Jak jste prožíval dlouhé čekání mezi semifinále a finále?
Maximálně jsem si tu dobu užíval. A šel jsem se najíst.
Do „mekáče“? To je vaše slabost, ne?
Tam půjdu až teď. Já jezdím většinou na dobrý pocit a na dobré jídlo.
Máte cheesburgerový rekord?
Mám. Zvládl jsem 11 cheeseburgerů za půl hodiny.
A pak jste to šel vyběhat?
Já nerad běhám. Spíš vypádlovat
Co na vaše cheesburgerové nálady říká váš trenér Busta?
Většinou si ho se mnou rád dá. Jednoho.
Je vám teprve 18 let, Tereze Fišerové a Amálii Hilgertové 19 let. Říkáte si, že jste nová generace českého vodního slalomu?
Je to možné, spousta lidí pomalu odstupuje, i když někteří hodně pomalu. Ale je to super sbírat zkušenosti i s touhle partou starších.
Teď se však zase vrátíte k mladým, čekají vás juniorské mistrovství světa i Evropy.
Bude tam na mě určitě velký tlak, ale snažím se tak nebrat. I mezi juniory je spousta soupeřů, co mě mohou porazit. Letos je pojedu naposledy a potom ještě mohu pět let závodit v kategorii do 23 let.
Také byste mohl závodit na olympiádě v Tokiu 2020.
Snažím se na ni moc nemyslet, ale budu dělat všechno proto, aby to klaplo.
