"Atmosféra byla natolik elektrizující, že jsem se rozhodl závod dokončit. Finiš na Alii Drive stál za to dřinu. Diváci byli fantastičtí. Byl to kotel jako v Brazílii na fotbale," vysvětluje poražený šampion jak na něj působily ovace špalírů mnoha tisícovek diváků v cíli.
Byl to jeho druhý závod o těchto objemech, první zde. Na aklimatizaci měl týden. Přesto věděl do čeho jde. Po intenzivním tříhodinovém tréninku běhu a cyklistiky v lávových polích, kde teplota stoupá ke čtyřiceti stupňům téměř zkolaboval.
"Měl jsem štěstí, že tu se mnou byl jako vodič olympijský masér Standa Hervert a pomáhal mě křísit mlékem z kokosového ořechu, protože v silném protivětru jsem už vypil čtyři litry vody a víc jsem jí neměl," vzpomíná na krušné chvíle.
Před závodem tvrdil, že si bude broukat Mystery loves company od Metalliky, v překladu Bída má ráda společnost. "Já budu ta bída," říkal se smíchem, přesvědčen, že každý z těch více než patnácti set šílenců zasvětil přípravě příliš mnoho na to, aby předčasně vzdal. "Takže o společnost budu mít postaráno."
Přesto byl závod ještě tvrdší škola, než čekal. Po fackovačce v mlýnici plavců se dost napil slané vody a to se projevilo na kole, kde závodníky trápil i silný nárazový vítr. "Byl problém udržet kolo na silnici. Viděl jsem několik triatlonistů doslova smetených větrem z vozovky do lávového příkopu," vzpomíná..
Neuspěl, ale na Ironmena nezanevřel. "Už se cítím dobře a jsem rád, že jsem viděl cíl, je to pro mě velká motivace do budoucna," prohlásil pár hodin po závodě, v němž byl po 3,8 km plavání šestý, v závěrečném maratonu zaběhl osmý čas, ale během stoosmdesáti kilometrů na kole poznal jak krutý tenhle závod umí být.
