Rád si představuju, jak jsem první

Račice - V nepřehlédnutelného hrdinu českého sportu roste veslař Ondřej Synek. Nejde o jeho zářivě blonďaté vlasy a věčný úsměv ani o dva metry výšky a takřka metrák váhy. Šokujícím triumfem ve Světovém poháru zaujal nástupce Václava Chalupy minulou neděli spíš odborníky, ale těm ostatním vzkazuje na české poměry nebývale sebevědomě: "Vím, že na to mám, a chci vyhrávat."

Kolik jste rozdal za týden od triumfu ve Světovém poháru autogramů?
(Dlouho mlčí a v duchu počítá)

To jich bylo tolik?
Ne, čtyři. Chtěl jsem to spočítat přesně. V Praze mě nikdo nepoznává, jen lidé u nás doma v Brandýse mě občas zastaví. Třeba prodavačka v železářství mě odhalila.

Kolik se vám za uplynulý týden ozvalo sponzorů?
Dva. Ale nenabídli peníze, jen oblečení a voňavky výměnou za to, že se zúčastním nějakých jejich akcí.

Čili nejlepší veslař světa je k mání za pár triček a parfémů?
Že jsem nejlepší, to musím dokázat na mistrovství světa. Ale vydělávám samozřejmě i peníze: jednak vojenský plat v Dukle, jednak prémie od sponzora, značky Avokádo.

Na kolik si nejlepší veslař planety přijde?
Ale já nevím, jestli to smím říct.

Jste přece jako voják placen z daní občanů.
Asi dvojnásobek průměrné mzdy. (Ta je přes 17 tisíc korun hrubého).

Připadá vám to dost za to, že jste ve svém oboru nepřekonatelný?
S tím, že u vody nezbohatnu, jsem smířený. A špatně si nežiju.

Tak zkusme malý dotazník. Jakým jezdíte autem?
Sportovním fordem puma.

Jak ve svých dvaadvaceti letech bydlíte?
U rodičů v Brandýse. Ale na podzim se chystám s hypotékou do svého blíž k Praze.

V restauraci sledujete pravou, nebo levou stranu jídelního lístku?
Levou. Vybírám, co mi chutná. Ale málokdy jím v podnicích, kde jídlo stojí pětistovku.

Povězte mi, jak vlastně člověk dospěje k tomu, že se stane veslařem? Vždyť ten sport je neuvěřitelně "nevýhodný", vezmete-li v úvahu poměr vynaložené energie a odměny.
Proti fotbalu se určitě nadřu víc, přípravě věnuju obvykle osm hodin denně a vydělám míň. Ale jako malý jsem chtěl sportovat, zkoušel jsem atletiku, fotbal. Ten mi vydržel rok. Byl jsem kopyto, nestavěli mě a sedět na lavičce mě nebavilo. Pak mě bratranec přivedl na veslování a tam byla výborná parta lidí.

Leckdo má za to, že tohle se traduje spíš jako pověra.
To určitě ne. Přijďte se podívat.

Zkuste laikovi přiblížit, co prožíváte během dvou kilometrů veslařského závodu. Říká se, že druhá půlka je utrpení, ale vy se v ní - soudě podle Světového poháru - teprve rozjíždíte.
To souhlasí. Ještě se mi nestalo, že by mě druhá půlka závodu bolela víc než ta první. Nejtvrdší je úsek po startu a úplný finiš, ale ten už se dá vydržet.

A co se vám honí hlavou?
Na vodě si hlídám soupeře a taktiku. Ale na břehu si před startem představuju, jak projíždím první cílem. Vždycky chci vyhrát a tohle mi pomáhá.

Vy jste se zjevně neostýchal vyzvat legendárního Václava Chalupu na souboj o skifařský trůn.
Když jsem nejlepší a můžu si vybrat, radši jedu sám za sebe. Já chtěl zkusit skifa už loni na olympiádě (nakonec byl pátý na dvojskifu se synem trenéra Dolečka pozn. red.), ale trenéři a svaz mi to zakázali.

Prosím?
Prý jsem se rozhodl pozdě, rozboural bych příliš mnoho posádek. Měl jsem to údajně říct na podzim 2003. Ale mě skif napadl až na jaře 2004, když jsem v zimě jezdil rychle na trenažéru.

Vsadil byste si na sebe letos před mistrovstvím světa?
Samozřejmě.

Kolik?
Tisícovku třeba.

To se mi nezdá příliš. Straší vás veslařská pověra, že vítěz z Luzernu nevyhrává mistrovství světa?
Tu mi připomněla spousta lidí. Ale nejsem pověrčivý, nemám ani žádné rituály. Věřím jen sobě a vím, že na to mám.