Konečně a doopravdy hrálo národní mužstvo "lajnu". Poprvé v důležitém zápase nastoupilo se čtyřmi obránci v řadě. "Neměli jsme to pořádně vyzkoušené, šli jsme do rizika, ale je dobře, že se tak trenér rozhodl," řekl obránce Tomáš Řepka. Proto Rada raději zůstával ještě trochu staženější, aby spoluhráče zajišťoval. Fotbaloví vědci říkají: "lajna" není jen módní prvek, na který přešla většina světových týmů, ale i nesmírně účinný. Podle výzkumů musí hráči, pokud mužstvo nastoupí v systému libero a dva předstopeři, vydat o dvacet procent víc sil. Chovanec se přechodu na "lajnu" dlouho bránil. Říkal, že pro ni musí mít způsobilé hráče a dlouhodobě ji cvičit. "Pořád tvrdím, že zápasy nerozhoduje rozestavení, ale výkony hráčů," zopakoval i po zápase v Bulharsku. Když si ale většina krajánků zvykla na "lajnu" v cizině, sází na ni i Chovanec. "Ale nemusí to být vždycky," dodává. Dobře ví, že musí dál hledat čiperné krajní obránce, slabinu českého fotbalu. Čtyřobráncový systém oživuje křídelní hru, která v posledních letech téměř zmizela. Vybízí krajní obránce k útočení, padá víc gólů. Je ale i riskantní. Jakmile jsou obránci srovnáni v řadě, stačí k jejich překonání kolmá přihrávka a hbitý útočník. "Mnohem víc musíme na sebe křičet, dávat si pokyny. Tohle je systém založený na mluvení mezi hráči," říká Řepka. Mužstvo to docela zvládlo. Dopustilo se jediné vážné chyby, když si v 76. minutě nerozuměl gólman s obránci, kdo vyrazí pro míč. Málem z toho padl gól. "Uhráli jsme zápas s nulou a to mluví za vše," těšilo Karla Radu.
4. září 2000
