"V pátek mám zkoušku a v červnu další. Alespoň mám dost času na učení," líčila jednadvacetiletá mistryně světa z roku 2002.
A to říkáte, že zdraví je v pohodě? Já myslel, že to i s ramenem souvisí...
(smích) To je vlastně pravda. Myslím to tak, že moje levé rameno je spíš unavené než zraněné.
Co tomu říkají lékaři?
Úpony jsou hodně uvolněné, asi to je do jisté míry vrozený problém. Dřív jsem měla problémy s páteří, teď se to přesunulo do ramene. Byla jsem u pana Koláře v Praze, doporučil mi řadu cvičení, tak se pěkně protahuji. A samozřejmě mám nařízený klid od střílení.
Na jak dlouho?
To nevím. A ani se tím příliš nezaobírám.
Přišla jste o Velkou cenu osvobození v Plzni i o druhý díl Světového poháru v americkém Fort Benningu. Mrzí vás to hodně?
Co se dá dělat. Sledovala jsem alespoň zprávy a četla noviny. Měla jsem velkou radost, že Martin Tenk tak brzy vystřílel místo na olympiádu do Pekingu a po menším neúspěchu v Aténách je rychle zpátky ve špičce.
|
Kateřina Kůrková Narozena: 17. 11. 1983 v Plzni |
Skoro mi to připadá, že vám osobně puška ani terč nescházejí?
Jsem v pohodě, necítím depresi. Mám spoustu jiné práce. A vždyť víte, že střílení beru hodně s rezervou. Prostě to tak je.
Napadlo vás, že zdravotní problémy budou tak vážné, že už si na vrcholné akci nezastřílíte?
To víte, že mě to už taky napadlo. Možné je všechno. Rameno mě neomezuje v normálním životě, bolí jen v zátěži. Uvidíme co bude. Chodím teď na praxi do Vojenské nemocnice v Plzni, líbí se mi tam. Snažím se prostě myslet na jiné věci.
Zato váš otec a zároveň reprezentační trenér Petr Kůrka je z vás asi hodně nervózní, nebo ne?
Ale on má teď taky hodně práce, spoustu závodů. Na starosti nemá pouze mě, ale spoustu dalších střelců. Stejně jako já čeká, co bude dál.
