Původně jsem byl poněkud skeptický k záměru uspořádat letos WTT, ale nakonec z toho byla velmi dobrá soutěž. Gratulace vítězům, čest poraženým.
Anna Ščerbakovová i nadále vystupuje ze stínu svých vrstevnic Kostorné a Trusovové, které v juniorských letech byly mnohem více diskutované, a navzdory tlaku ležícím na ní coby momentálně jediné aktivně soutěžící seniorce (mezinárodně) ze svého týmu ukazuje celou sezónu, že je mnohem odolnější než její drobná postava vypadá. Těžko bych úspěch přál někomu sympatičtějšímu, protože Anna je chytrá, milá, skromná a krásná. Právem je po alině Zagitovové mojí neoblíbenější bruslařkou.
Rovněž tak gratulace Líze za její návrat mezi elitu. Už to vypadalo, že to nevyjde, v sezóně 2018/19 jí cestu po hodně nadějném začátku zkřížil zápal plic, v následující to šlo zase výkonnostně dolů, ale tuto se opravdu drží báječně.
Těší mne i úspěch Mišinové/Galljamova, kteří vykazují obdobné lidské lidské kvality jako Anna.
A čest zejména Itálii, která je mi z evropských zemí v krasobruslení asi nejsympatičtější a zde i s nevýhodou způsobenou odstoupením Mattea Rizza a nemožností jej na poslední chvíli nahradit dokázala v minisouboji o čtvrté místo nechat za sebou Francii a Kanadu.
