Pro svůj vstup mezi seniory zvolili Mrázkovi výrazný volný tanec na hudbu z Labutího jezera s originálními zvedanými figurami. Ty by se mohly stát jejich poznávacím znamením. „Kopírovat nejlepší je super, ale každý to hned pozná. Proto se snažíme o inovativní zvedačky, které ještě nikdy nikdo nedělal. Tudy vede cesta k úspěchu,“ neskrývá ambice Mrázek.
Ve svém Labutím jezeře mají figuru, kdy Mrázková klečí bratrovi na rameni. „Tu jsme vymysleli my. Když ji někdo uvidí, může říct – to je zvedačka Mrázků,“ líčí.
Odvážnými zvedanými figurami ohromovali už v předešlé sezoně mezi juniory, kde s náskokem zvítězili ve dvou závodech juniorské Grand Prix, oklepali se ze třetího místa ve finále a na mistrovství světa vyjeli České republice první zlato v tancích na ledě.
V juniorské kategorii mohli zůstat ještě i tuto sezonu, než bude Mrázkovi jednadvacet, a sbírat další vítězství. Ale i na radu jejich trenéra Mattea Zanniho se rozhodli vstoupit mezi seniory. A tak jezdí závody s bruslaři, kteří jsou i dvakrát starší než sedmnáctiletá Mrázková.
Těžit z dlouhověkosti
S těmi nejlepšími páry se znají už od loňského finále Grand Prix, na kterém se sešli krasobruslaři z juniorské i seniorské kategorie. Tance Mrázků tak sledovali i mistři světa ze Spojených států Madison Chocková a Evan Bates. „Moc dobře vědí, kdo jsme. Ale že bychom u nich měli plusové body, protože jsme juniorští mistři světa, to tedy ne,“ uvědomuje si Mrázková.
Když se s Američany potkali na podzim v závodech Grand Prix, spolu s dalšími páry se jim na ledě při rozjíždění pečlivě vyhýbali. „Když jedou mistři světa, tak jim všichni uhýbají a nechávají jim prostor,“ popisuje Mrázková. „Nemůžeme se připlést mistrům světa pod nohy,“ doplňuje Mrázek.
I přes nastavenou hierarchii cítí, že dospělé páry přistupují k závodům klidněji než ty juniorské, dopřávají si více času, chovají se přátelsky. Mladým Čechům tak momentálně spíš dělá starosti právě jejich mládí, kvůli kterému nedostávají od rozhodčích tolik bodů.
„Nerada to říkám, ale ty nejlepší páry mají frontu na body trochu vystátou,“ myslí si Mrázková. „Samozřejmě jsou to skvělé páry. Mají spoustu kvalit, na které my ještě vůbec nedosahujeme. Určitě jsou lepší než my, ale ne o čtyřicet bodů,“ přidává se bratr.
„Proto bychom chtěli také vydržet až do pětatřiceti, abychom z toho mohli u rozhodčích těžit,“ doplňuje.
Přestože jsou juniorští mistři světa, tancům na ledě se věnují teprve třetí sezonu – ještě v roce 2020 bruslili oba sólově – rozhodčí je proto zatím nemají tolik nakoukané, a kvůli tomu jim neudělují tolik bodů, jako by za stejný výkon připsali nějakému ze zkušenějších párů. Bojují s tím i o něco starší sourozenci Taschlerovi, kteří právě kvůli nízkým bodům od rozhodčích přišli o první pětku na mistrovství Evropy.
V tancích se stojí fronta na banány. Šesté místo je super, říkají Taschlerovi |
Lehkou frustraci popsal Mrázek na příkladu ze začátku sezony: „Jeli jsme několik závodů s páry, se kterými jsme se pak potkali na Grand Prix. A měli jsme k nim bodově docela blízko, říkali jsme si – ještě pár věcí zlepšíme a už s nimi můžeme bojovat. Jenže na Grand Prix dostali najednou o dvacet bodů víc.“
Rychle proto přišli na to, že je lepší bodové hodnocení příliš neřešit a víc se soustředit na pocit z jízdy. „Někdy nám přijde, že jsme zajeli lépe než předešlý závod, ale máme klidně o patnáct bodů míň. Takže je lepší si udělat od bodů trochu odstup,“ doporučuje bruslař.
To zvládneme, trenére!
Mrázkovi si ale uvědomují, co vše je v jejich moci zlepšit, aby se těm nejlepším párům co nejvíce přiblížili. Nejsnadněji lze zapracovat na zajímavých spojovacích prvcích mezi jednotlivými elementy tance. Tam, kde Mrázkovi pouze bruslí, Chocková s Batesem zařadí poskůček, skluz nebo drobnou zvedačku.
Některé věci musí přijít časem. Neustálý a přirozený oční kontakt, propojení energií, aby se zdálo, že na ledě bruslí místo ženy a muže jeden organismus. „V tom jsme ještě pořád trochu sólisti. Snažíme se sami za sebe, místo za nás oba,“ přiznává Mrázek.
Česká (zlatá) sourozenecká síla na ledě. Jak sestra usměrňuje bratra bručouna |
Zároveň se nebojí výzev. Labutí jezero sice není pro krasobruslení tak ikonickou hudbou jako Ravelovo Bolero, seznam programů na melodie Petra Iljiče Čajkovského ale nebere konce. S nadsázkou lze říci, že na Labutí jezero bruslil skoro každý. Ale jen pár jízd zůstává v paměti. A Mrázkovi doufají, že jednou z nich bude i ta jejich.
„Pan trenér přišel s tím, že by se mu pro náš volný tanec líbil valčík. A že ten z Labutího jezera je vlastně moc hezký. Ale zároveň říkal: Nejsem si jistý, jestli to bude pro vás vhodné,“ vypráví Mrázková. Zannimu i sourozencům bylo od začátku jasné, že tanec musí být perfektně postavený, jinak skončí neúspěchem.
Nápad zapadal do myšlenky sourozenců, že by měli v této sezoně zkusit něco úplně nového, postavit před sebe nějakou výzvu a z nabraných zkušeností těžit v budoucnu. A tak svého trenéra přesvědčili, že Labutí jezero zvládnou.
S choreografií jim pomáhala i baletka Denis Lodolaová, díky které například Mrázkové pohyby rukou věrně imitují labutě na divadelních prknech. „Mám balet rád a myslím, že jsme na něj vždycky vypadali s Káťou hezky, jinak bychom si ho nedovolili jezdit,“ vyznává se Mrázek.
Na začátku ledna čeká sourozence první mistrovství Evropy, v březnu pak světový šampionát. Po zkušenostech z Grand Prix raději nemají žádná očekávání. Hlavně se chtějí vyhnout chybám, i když Mrázková připomíná: „Když rozhodčí chce najít problém, tak ho najde. V tom je krasobruslení hodně blbý sport.“
