Povalené branky, rozstříhané sítě, vytrhané drny trávníku a rozkradené lavičky pro náhradníky. Velkou zkázu připomínal fotbalový stadion La Coruni v pátek v noci. Neprošla tudy vlna násilníků, ale nadšených fanoušků. Čtvrtmilionové přístavní město na severu Španělska je poprvé ligovým mistrem. Byla to velká sláva, vyhrál tým bez věhlasných hvězd. "Lidi brali, co jim přišlo pod ruku. Chtěli něco na památku," říká brankář Petr Kouba. I on se zčásti podílel na úspěchu, odchytal dva zápasy. Kouba byl pětkrát mistrem se Spartou, jednou v německém Kaiserslauternu a teď ve třetí zemi. "V Německu jsem marodil a ani jednou nenastoupil. Teď mám větší radost, i když jsem poslední zápas zase nechytal. Tady nedělají rozdíl mezi základem a náhradníky." Oslavy byly velkolepé. Na zápasy La Coruni chodí pětadvacet tisíc fanoušků, v pátek jich bylo o deset tisíc víc: vyprodáno. Stačila remíza s Espaňolem, ale vyhrálo se 2:0. Fanoušci vtrhli na plochu. "Sotva jsem stihl utéct do kabiny. Lidi šíleli. Někteří spoluhráči měli štěstí, že jim radostí neservali i slipy." Španělský zvyk, že mistři skáčou do městské kašny, se nekonal. Zakázala to policie kvůli bezpečnosti. Jelo se proto městem v otevřeném autobuse. "Pak se vyrazilo slavit, říkají tomu copas, tedy jdem na poháry. Pijí samé míchanice, rum s kolou, džin s tonikem a podobně. Táhli jsme do rána. Druhý den nás hostil starosta a museli jsme do kostela poděkovat patronce města, to je zvyk," vypráví Kouba. Už před šesti lety měla La Coruňa titul na dosah, ale potkal ji krutý závěrečný zápas: v něm Djukič neproměnil v poslední minutě penaltu: konec. "Všichni se klepali, aby to neskončilo stejně. Ten titul je zázrak, vždyť jsme na jaře venku udělali jen čtyři body, ale na druhou stranu jsme doma všechno vyhráli a neměli během sezony takové výkyvy jako třeba Barcelona." V La Coruni je Kouba čtyři roky, chytá jen zřídka a smlouvu má ještě na rok. "Asi zůstanu. Teď není důvod utíkat, budeme hrát Ligu mistrů a já se o místo porvu."
22. května 2000
