Kohnová skočila do historie

Těrlicko - Byl to skok do historie. Havířovská vodní lyžařka Romana Kohnová jako první Češka přeskočila bájnou hranici 39 metrů. Přelétla ji o dvacet centimetrů. Povedlo se jí to na mistrovství republiky na Těrlické přehradě. "Pořád tomu nemůžu uvěřit," kroutila ještě v neděli Kohnová nevěřícně hlavou. Postávala ve stínu u elektronického ukazatele délky skoků a fandila talentovaným juniorkám.

"Jsou to šikovné holky, bude jen dobře, až mi začnou šlapat na paty." Zatím však na Romanu Kohnovou žádná nemá. Z republikových šampionátů sbírá prakticky všechny zlaté medaile. Co ji tedy pořád žene dopředu? Právě takové skoky, jaký předvedla v sobotu.

"To byla moje vysněná hranice, bylo hodně těžké se přes ni dostat," říká havířovská přebornice. Pro srovnání, svůj starý rekord překonala takřka o dva metry a ve světovém žebříčku je skok dlouhý 39,20 metrů třetím nejlepším výkonem historie. "Tušil jsem, že Romana ulítne," usmíval se reprezentační trenér Josef Kocur. "Už v březnu při soustředění na Floridě skákala daleko.

Pak si chvíli zvykala na nové lyže. Jsem přesvědčený, že za měsíc může na mistrovství Evropy atakovat čtyřicetimetrovou hranici." Absolutní světový rekord je 40,40 metrů. Kohnová o jeho překonávání moc mluvit nechce. Připouští ovšem, že ji čtyřicítka velmi láká. "To už je magie. Po takovém skoku touží všechny ženské na světě."

Sami závodníci ovšem říkají, že tak dlouhé skoky na vodních lyžích už jsou pomalu volnou vstupenkou do Klubu sebevrahů. Na můstek najíždějí v rychlosti 54 kilometrů v hodině, ovšem to jim nestačí. Aby najeli ještě rychleji, vykrouží před můstkem velký oblouk a až teprve těsně před nájezdem se v bleskové rychlosti vracejí do původní stopy.

"Vím, že bych mohla v oblouku zůstat ještě o něco déle a získat tím ještě větší rychlost, ale to už by bylo opravdu na hraně," říká Romana Kohnová. "Navíc při takovém skoku musí všechno vyjít. Nájezd, odraz a ještě musí foukat dobrý vítr. Nejlepší samozřejmě je, když fouká mírně zepředu, aby vás nadnášel." Délka ovšem není všechno. Nejdůležitější je, aby závodníci ustáli dopad. Narozdíl od skokanů na lyžích nepřistávají vodní lyžaři na šikmou plochu.

A takový pád z výšky do vody, to je jako pád na beton. Hlavně kolena dostávají pořádně zabrat. "No právě," rozhodila rukama Kohnová. "Pokud vydrží zdraví, tak chci podobný skok zopakovat i na mistrovství Evropy, které bude za měsíc také u nás na Těrlické přehradě. Sobotní výkon totiž nemůže být ve světě oficiálně uznaný, protože republikový šampionát neměl světovou homologaci. Bylo by to pro pořadatele moc drahé."

Do světových tabulek ale rekordní skok Romany Kohnové zapsaný bude a soupeřky se o něm dozvědí. "Pro mě je nejdůležitější pocit, že jsem to vůbec dokázala. Mám z toho opravdu velkou radost."