VÍTĚZ. Český judista Lukáš Krpálek (v modrém) na mistrovství Evropy do 23 let v

VÍTĚZ. Český judista Lukáš Krpálek (v modrém) na mistrovství Evropy do 23 let v Praze, které suverénně vyhrál. | foto: Vít Chalupa

Doma mám místo na další medaile, říká zlatý judista Krpálek

  • 1
Je to tam! Zvednuté ruce Lukáše Krpálka po finále pražského mistrovství Evropy do 23 let mohly znamenat jediné - nejlepší český judista posledních let se právě ozdobil zlatou medailí.

"Jsem rád, že mi teď s Polákem Domanskim vyšlo to moje držení. Všichni už ho znají, ale on to zbaštil," usmíval se dvoumetrový štíhlý chlapík poté, co jej rozhodčí vyhlásil vítězem kategorie do 100 kilogramů a on mohl v hale na Podvinném mlýně začít rozdávat desítky autogramů. 

Během neděle jste se na tatami objevil pětkrát a pětkrát jste ukončil svůj boj na ipon čili před limitem. Tak jste si to představoval?
No, na rozdíl od mých očekávání byl začátek lepší, to jsem házel soupeře na chvaty, se kterými normálně neuspěju, ale ke konci už se dostavila únava a moc se mi nechtělo.

Máte na mysli semifinále s Nikiforenkem z Lotyšska, kdy jste prohrával na juko?
Přesně tak, ale pak se to povedlo otočit a v boji na zemi použít moje oblíbené škrcení. 

Našel byste kromě semifinále ještě nějaký okamžik, který by signalizoval, že by vaše tažení za zlatem nemuselo vyjít?
Bál jsem se finále s Polákem. Bylo vidět, že mu turnaj vyloženě sedl, předtím předváděl úžasné chvaty a vyřadil docela dobré lidi. Ale naštěstí mi pak vyšlo to držení. Vlastně jsme si s Domanskim zopakovali finále juniorského mistrovství světa z Paříže 2009, tam jsem taky vyhrál na držení. 

Hned po finále jste mával směrem k jednomu sektoru tribuny - tam seděli rodiče?
Taky, spolu s bratrem, který je taky judista a tady mě rozcvičoval, s kamarády z USK Praha, se kterými trénuju, partou z chaty v Jezdovicích u Jihlavy. Všichni byli úžasní, ale jsem rád, že mě za prvním místem hnala celá hala. Trochu jsem se obával konkurence Davis Cupu, který se hraje kousek odsud, nicméně znovu se ukázalo, že judo má svoje publikum.

Ve čtvrtek jste kvůli tomuto šampionátu odložil oslavu dvaadvacátých narozenin - dojde na ni nyní?
To si pište, s tím zlatem to bude mnohem příjemnější. Ale ve čtvrtek jsem zase o tolik nepřišel, s badmintonistou Petrem Koukalem, tenistkou Andreou Hlaváčkovou, slalomářem Vávrou Hradilkem a dalšími olympioniky jsme jezdili na motokárách a to byla taky prima akce. 

Ve sbírce už máte titul juniorského mistra Evropy i světa, bronz ze světového šampionátu seniorů, teď jste přidal zlato z třiadvacítek. Jaký kov bude další?
To kdybych věděl! (směje se). Teď už mi chybí "jen" medaile z olympijských her a z mistrovství Evropy, ale doufám, že to brzy vyjde, místo na ně doma mám. A taky by to možná chtělo ještě cennější medaili z mistrovství světa. To bude příští rok v Rio de Janeiru a můj trenér Petr Lacina říká, že by nebylo špatné udělat si tam jméno před další olympiádou...
 
Domácí prostředí vám svědčí, po turnajích Světového i Evropského poháru jste nyní v Praze vyhrál třetí letošní zlato. Zatlačíte teď na vedení českého juda, aby se začalo ucházet o seniorské mistrovství Evropy nebo světa?
Doufám, že to činovníky napadne samo a že takový šampionát tady jednou bude. Po dobu mojí kariéry, samozřejmě. (úsměv)

, Lidové noviny

Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž