ČOV je nespornou autoritou, ale do vůdčí úlohy ve sportu se mu nechce. Proč?
Máme sešněrovat různorodost ve sportu, omezit iniciativu? Jakýsi systém velení by byl možný, ale rozumná spolupráce je prospěšnější. Kdyby nastal katastrofální propad na mezinárodní scéně, pak snad.
V Evropě je známa význačná úloha Italského olympijského výboru v italském sportu. To není pro vás příklad?
Italský výbor se stal molochem, úřadem, který žije sám sebou. Já nechci být úředníkem, který by organizoval tělovýchovu. Všichni by se pak schovávali za to, co řekl Jirásek. To už tu jednou bylo, čekalo se, co řekne Himl.
Zdá se, že se obáváte jakési diktatury.
Obávám se, že by nás mohli z těchto úmyslů nařknout. Decentralizace občanské společnosti nemůže neplatit ve sportu. Nejde ale o nějakou bezbřehost.
No právě. ČOV nezasahuje vůbec do problémů některých svazů, téměř dělá, že se ho to netýká. Předolympijský skokanský podvod v atletice, groteska s nominací fotbalistů. A vy nic.
Do kompetence svazů se nehodláme míchat. Hovoříme s nimi, žádáme od nich kvalifikovaná rozhodnutí, ledacos musíme urgovat. Ale napadat je přes média? Neposlat je na olympiádu? To se mi nejeví příhodné, i když bychom to nemuseli zdůvodňovat ani před soudem. Vývoj ve svazech můžeme ovšem ovlivňovat finančně.
Jak vlastně podporujete svazy?
Částka 127 milionů za čtyři roky se zvýšila na 208 milionů a svazy to od nás berou jakoby povinnou částku.
Jak si stojí ČOV v marketingovém využití olympijské symboliky a úspěšnosti olympioniků?
Dosavadní gloriola zlatých medailí ovlivňovala příznivě zájem našich partnerů. Ale obchodní strategie se mění, nebude jednoduché dosáhnout stejných výsledků, i když jsme nezhoršili image českého olympismu.
Co chcete v nejbližší době zlepšit?
Máme pár kostlivců ve skříni. Například postarat se o zdravotní zabezpečení současných olympioniků a o sociální těch bývalých.
