O to větší je možná škoda, že jste se rozhodl ukončit kariéru, ne?
Tak to neberu. Dál už to opravdu nešlo. Jsem úplně vyčerpaný. Došla mi šťáva, zdravotně jsem rozbitý. Třeba achilovky mě pořád bolí, jsou přeskákané. Navíc se chci seberealizovat.
Jak to myslíte?
Chtěl bych odjet do ciziny za prací. Potřebuji začít úplně nový život. Doufám, že mi to vyjde.
Kam byste chtěl odjet?
To sám nevím. Ale do konce roku bych chtěl odcestovat. Rád bych se pořádně naučil jazyk a poznal novou zemi.
Dopředu jste oznámil, že v reprezentaci končíte. Stejně se před časem zachovali vaši kolegové Rexa a Vlk. Nebude to pro českou gymnastiku velké oslabení?
Kluci skončili už loni, teď jsem se přidal já. Nedá se nic dělat. Jedna generace prostě končí, tak je to ve všech sportech. Už je to na mladších, určitě to zvládnou.
Jak budete na reprezentační kariéru vzpomínat?
Nechci, aby to vyznělo přehnaně pateticky, ale zažil jsem nádherné chvilky. Bylo to krásné. Projezdili a poznali jsme spoustu zemí. Můj cíl byl podívat se díky gymnastice do světa. To se mi povedlo.
Co byl váš největší zážitek?
Určitě cesta do Ameriky. V roce 2003 jsme letěli do Los Angeles, v Anaheimu se konalo mistrovství světa. Jelo nás hodně starších kluků, třeba Luboš Matra, Dan Rexa, Martin Vlk a další. Všechno to jsou mojí vrstevníci a kamarádi. Parádní byl i šampionát v Austrálii. Tamější příroda je nádherná. Ale hezké vzpomínky mám i na řadu domácích závodů.
Jakého úspěchu ve své kariéře si nejvíc vážíte? Určitě mistrovství Evropy v roce 2004, kde jsem v prostných obsadil páté místo. O rok později jsem byl na mistrovství Evropy ve stejné disciplíně osmý. To nejsou špatné výsledky. (směje se)
Není trochu paradox, že do národního týmu jste se dostal i přesto, že působíte ve Zlíně?
Místní podmínky k trénování totiž jsou hodně mizerné.
Ideální to samozřejmě není, třeba přeskok vůbec nemůžeme trénovat. V hale je nízký strop. Ale zas tak hrozné to není. I když například v Brně na tom jsou o hodně lépe.
Vraťme se ještě k vašemu úspěchu v Třinci. K zisku čtyř zlatých medailí vám asi napomohla absence Martina Konečného, že?
Každopádně. O tom se nemá cenu bavit. Kdyby byl zdravý, bylo by to o něčem úplně jiném. Ale Martin se šetří na olympiádu do Pekingu. Věřím, že bude fit. Nejspíš to nebude na žádný zázračný výsledek, ale určitě odcvičí všech šest disciplín. Budu mu držet palce.
Vy jste mohl na závěr své kariéry startovat na evropském šampionátu, který se v dubnu konal ve švýcarském Lausanne. Jenže místo toho jste maturoval. Trochu smůla, že?
Prostě mám pech. (směje se) Měl jsem praktickou maturitní zkoušku. Dodělával jsem si nástavbu na odborném učilišti v Hradišti. Jsem vyučený kuchař, teď navíc s maturitou.
