Na evropském šampionátu v Izraeli teď jedna z tahounek české reprezentace pomýšlí i na vysněnou medaili. Ve skupině bude čelit Ruskám, Dánkám, Francouzkám a domácím Izraelkám.
„Francie a Rusko jsou pro nás hodně neznámí soupeři. Musíme být připravené na všechno. Po zkušenosti z Panamy si nemůžeme dávat malé cíle. Tým se dobře doplnil. Věřím, že uspějeme,“ doufá hráčka, co na svém postu obvykle trápí nejlepší útočné zbraně soupeřů.
Na ME je velká šance na medaili, jak by vám mohly pomoci zkušenosti z MS v Panamě?
Každá účast na mistrovství je obrovská zkušenost, které si hrozně ceníme. Všechny zápasy jsou koncentrované do dvou či tří hracích dnů a s každou zemí se hraje jen jednou. Proto je důležité být připravený v zápasovém módu už před samotnou hrou a na hřišti být již v totální koncentraci. Na MS v Panamě jsme to trochu podcenily a i kvůli náročné adaptaci na časový posun a tropické klima jsme se rozehrály později, než bylo potřeba. Na letošním mistrovství se setkáme s týmy, s kterými jsme již měly možnost hrát, proto je naše příprava na soupeře o to důkladnější. Také víme, co můžeme očekávat, což je vždy výhoda. Nicméně se setkáme i s Francií a Ruskem, které vůbec neznáme, a proto je třeba, abychom byly připraveny na všechno.
Abyste se dostaly na ME, sáhly jste po zajímavém crowdfundingovému projektu. Jak vás to napadlo a jaký to mělo ohlas?
Shodly jsme se, že než najít jednoho sponzora, který by nás finančně podpořil, bude snazší oslovit veřejnost. Proto jsme na Hithitu rozjely kampaň „Za úspěch jsme ochotné krvácet”. Za finanční příspěvek na oplátku pomůžeme darováním krve potřebným. Kampaň byla úspěšná, vybrala se dostatečná částka a zároveň se rozšířilo povědomí o flag fotbalu v České republice. Navíc nám pomohla s propagací i Martina Sáblíková, to byl zážitek.
Dělala jste dřív nějaké sporty, které by vás na americký fotbal dobře připravily?
Kromě rekreačních sportů jsem závodně tancovala street dance. Myslím, že mi tancování usnadnilo učení nových pohybů a postojů, které pro tělo nemusí být zcela přirozené, jako je například běh pozadu a tackle skládka.
Co je flag fotbal?Bezkontaktní verze amerického fotbalu. Hlavní rozdíl oproti americkému fotbalu je v tom, že se hráči neskládají na zem, ale místo toho si strhávají látkové vlaječky, flagy. |
Jak jste se se vůbec dostala do flagové reprezentace a kdy jste s ním začala?
K flag fotbalu jsem se dostala přes tackle fotbal. Tehdy jsem americký fotbal hrála druhým rokem, když vznikala ženská flagová reprezentace. Vzhledem k tomu, že se toho ujali trenéři Jiří Chvalina, Jakub Wolesky a Martin Šindler, které jsem znala a na které jsem byla zvyklá, byl „přechod” na flag fotbal velmi jednoduchý. Letos fungujeme už čtvrtým rokem.
Co vede ženu v Česku hrát pro mnohé stále trochu netradiční sport, jako je americký fotbal?
Právě tím, jak je americký fotbal v Česku nevšedním sportem, mu přidává na atraktivnosti. Holky na náborové tréninky chodí ze zvědavosti. Některé to nezaujme vůbec a některé ta výzva, jak fyzická, tak i mentální, úplně pohltí. Na americkém fotbale je skvělé, že ho mohou zkusit - a hrát - holky téměř jakékoliv postavy a v jakémkoliv věku. Také je to sport, který hodně dbá na týmovou pospolitost a pohodovou atmosféru. A kdo by nechtěl být součástí takového kolektivu.
Americký fotbal je v Česku čistě amatérský sport. Jak často trénujete a jak to kombinujete se školou a prací?
Po šampionátu v Panamě jsme měly „volný” podzim, kdy probíhala ženská liga amerického fotbalu. Tréninky a tryouty do reprezentace jsme rozjely v lednu v podobě tří celodenních kempů, příprava probíhala do března. V dubnu a květnu se reprezentantky účastnily historicky první flagové ligy žen v rámci svých domácích klubů či jako hostující hráčky. V červnu a červenci zase probíhaly celodenní kempy a teď v srpnu se již intenzivně připravujeme na ME v podobě videorozborů konkurenčních týmů a dvou víkendových kempů. Trenéři se snaží termíny domlouvat a dávat vědět co nejdříve dopředu, abychom se podle toho mohly zařídit. Ne vždy to ale vychází, a proto občas bývá problém sejít se v plném počtu. O to náročnější to bývá pro holky co cestují do Prahy z Příbrami, Brna či až z Ostravy. Z mých zkušeností se tackle a flag zároveň dají zvládnout se studiem. Je to o tom, jak si člověk nastaví priority.
Co myslíte, jak se mění americký fotbal v České republice?
Myslím si, že se americký fotbal dostává čím dál více do povědomí, ať už díky propagaci přes velké sponzory, živým vysíláním zápasů či zvyšujícím se počtem hráčů amerického fotbalu. Popularita amerického fotbalu však stoupá i u žen. Měla jsem tu možnost účastnit se historicky prvního ženského poháru v roce 2015, kdy proti sobě stály tři týmy. V letošní soutěži žen jsou již dvě ligy a celkem sedm týmů.
Co vám americký fotbal dává a je něco, co bere?
Fotbal mi toho dal hodně, možnost být součástí fotbalové komunity a poznat skvělé lidi. Příležitost učit se nové věci a zlepšovat se, sledovat postupný progres nejen vlastních schopností, ale i schopností spoluhráček. A o to je to větší radost, když se o ni můžeme dělit s ostatními. Navíc je pro mě fotbal skvělým odreagováním od sezení nad knihami. Neřekla bych, že by mně fotbal něco bral, ale není to sport, který se dá hrát rekreačně. Je to nejen zodpovědnost ke spoluhráčům, ale i vůči sobě. Bez pravidelného trénování se hráč nikam neposouvá, a tím škodí nejen sobě, ale i týmu. Proto může být fotbal časově náročný a ne každému vyhovovat.
